Historické fotografické techniky
Specifikace
Vrcholné období užívání
1840–1860, 1890–1910
Další názvy
synonyma – slaný proces; Salzdruck und Salzpapier (něm.), salt print or photogenic drawing (ang.), Le papier salé (franc.)
Průřez vrstvou fotografie
Slaný papír je jednovrstvá technika. Uplatňovaná byla ve dvou časových etapách. V prvním období se nějčastěji vytvářela jako kontaktní fotografie z kolódiových negativů. Naopak v pozdější době byla kontaktní fotografií želatinových suchých desek. Používána byla jako obrozená technika, která spestřovala nabídku fotografických ateliérů. Tvoří jí jen jedna vrstva, kterou je papírová podložka fotografie. Obraz je na povrchu papírové podložky. Soli stříbra jsou základem obrazu.
Detail snímku v mikroskopu
V mikroskopickém snímku jsou viditelná vlákna papíru. Tato vlákna nejsou krytá citlivou vrstvou. Mezi obarvenými vlákny na povrchu prosvítá papírová podložka. Tento jev je typický pro jednovrstvé techniky. Světlocitlivé soli na povrchu vytváří obraz, který se jeví jako otisk. Při srovnání s platinotypií je slaný papír s menším rozsahem škály barevných tónů. Starší fotografie mají polomatný povrch. V některých případech se dokonce povrch slaných papírů voskoval.
Slaný papír
Slaný papír je jednovrstvá technika. Obraz je tvořen solemi stříbra bez emulzní vrstvy přímo na povrchu papírové podložky. Vzhledem k absenci barytové vrstvy jsou vlákna papíru jasně vidět již v relativnì malém zvětšení. Povrch slaných papírů je matný s hnědými až purpurově hnědými tóny obrazu. Velmi často jsou vidět v barevně souměrné ploše vlnky nebo linky, které vznikly při přímém osvitu z negativu – mokrých kolódiových desek. Pojmenování techniky je odvozeno od základní suroviny na výrobu světlocitlivého roztoku, a to kuchyňské soli. Povrch papíru se nejdříve potřel vodným roztokem kuchyňské soli, tedy chloridu sodného, po zaschnutí se aplikoval vodný roztok dusičnanu stříbrného, z toho se vytvořil chlorid stříbrný, který je citlivý na slunečný svit. Vzniklý obraz se pak nejdříve ustaloval v horkém roztoku chloridu sodného, později se technologie zjednodušila ustálením thiosíranem sodným. Někdy se ještě obraz tónoval zlatem. Technika slaného papíru se také užívala jako základní obraz pro tvorbu malířských miniatur nebo portrétů. Tyto fotografie byly buť jen lehce kolorovány lazurovými barvami, nebo silnou vrstvou krycími barvami.
Zastoupení techniky ve fondech Národního archivu
Fond: Rodinný archiv toskánských Habsburků, NAD 1044/10
Signatura/inventární číslo: neuvedeno
Datace: 1859
Autor/fotografický ateliér: neznámý
Ostatní informace: fotografie toskánské velkovévodkyně Marie Antonie s dětmi: stojící zleva nad matkou Ferdinand IV., zprava Karel Salvátor; dolní řada: stojící vedle matky zleva: Ludvík Salvátor a Marie Luisa zprava, poslední sedící je Isabella.
