Abecedobáseň

A je jako slunce zapadající za oblohu.

Á je jako umírající hvězda v ráji.

B je jako propadající se loď do běžné zkázy.

C je jako zkyslá myšlenka plynoucí mlhou.

Č je jako roztříštěný věšák v nadhlavníku.

D je jako chvějící se zrnko nad propastí.

Ď je jako chráněný plamen trpkého starce.

E je jako skrytý plán zmateného filosofa.

É je jako smutná rybka v tlejícím akváriu.

Ě je jako hrozící mamut v dlouhé etapě.

F je jako želva klečící v kapli oceánu.

G je jako hranice lidských možností ve vzduchoprázdnu.

H je jako rukavice vhozená do mělkého jezera.

Ch je jako tonoucí vůle zlomeného boha.

I je jako mrznoucí naděje prostřeleného kolene.

Í je jako setřený inkoust z prázdného jablka.

J je jako záchvěvy hluchoty nekonečna.

K je jako žába usychající na Venuši.

L je jako vodopád stékající z pyramidy.

M je jako dobytý chrám nevěřící šlechty.

N je jako kráter v jádru bušící Země.

Ň je jako roztřepený střapec třepivého ticha.

O je jako podiv nad údivem Vzdychajícího.

Ó je jako nevyřčené přání němého snílka.

P je jako nikdy neskončený konec pokračování.

Q je jako záhada hlavolamu slepé pyramidy.

R je jako mladík hledící na starého dráteníka.

Ř je jako fous zvukomalebných výbuchů překrásna.

S je jako šelest moudra rýčem pohřbívaného.

Š je jako rozlomení sedmého oříšku.

T je jako oko orkánu spalujícího vatru.

Ť je jako vadnoucí tulipán poslední lodě.

U je jako karavana procházející průsmykem samoty.

Ú je jako talíř položený před žebráka.

Ů je jako nejistota vojevůdce.

V je jako ztichlý dav čekající na bouři.

W je jako osamělý psanec v přelidněné galaxii.

X je jako falešná nota nevytvořené sonáty.

Y je jako tápající Egypťan ve skleněných hodinách.

Ý je jako vyschlá studna prahnoucí po dešti.

Z je jako chrápající strž klenoucí se nad námi.

Ž je jako šedé město s polorozpadlými bránami.