Oheň

Jsem jak plamen svíčky. Slabý a nerozhodný svítím do místnosti. V naději hledím v tmy neznámého světa. Plápolám, nejistá, nevědíc zda zhasnout. Sama v prázdné místnosti kýmsi stvořena, nepovšimnuta. Jsem oheň v krbu vesele poslouchaje mnohé příběhy vyprávěné za chladných večerů. Svět pozoruji jasnýma očima a nehledíc na nesnáze pro ostatní hořím vydávaje vlídné teplo. Snad útěchou jsem v tomto světě. Jistotou, že nezhasnu. Příslibem jisker, co tančíce ve větru pomalu klesaje po noční oblohou. Jsem hraicí. V hněvu křičíc do kraje, hrozivá se vysmívám dešti, co pláče nad mým běsněním. Chci vidět popel a žárem zničené domy. Jsem plamen svíčky, jsem oheň v krbu, jsem sálající hranice. Jsem oheň, tvořená žhnoucími jazyky a rozvernými jiskrami, jak světluškami zhasínajícími v temnotě.