Vše o zahradách

Úvod

Zahradnictví je obor zabývající se studií rostlin v souvislosti s pěstování rostlin pro uspokojení materiálních potřeb (ovoce, zeleniny, koření, bylin, apod.), ale i ze sociálních a estetických důvodů (okrasné rostliny). V tomto směru je zahradnictví propojeno nejen s obory technickými, ale i s obory humanitními. Ve srovnání se zemědělstvím se zabývá obvykle pěstováním na omezené ploše (často zahrada). Využívá manuální práce pro kulinářské a okrasné výpěstky.


Pojem zahradnictví

Zahradnictví je činnost prováděná v zahradách, parcích nebo zahradnictvích. Jako zahradnictví může být označen druh služby nebo o specializovaná firma zabývající se jednotlivými kroky v pěstováním a prodeji rostlin. Zaměstnanec takovéto firmy obvykle pracuje jako zahradník.

Jedná se o vytváření, vylepšování a využívání ovoce, zeleniny, květin a okrasných rostlin. Na rozdíl od botaniky zahradnictví spojuje vědu s estetikou. Zahradnictvím se zabývají jednotlivci i nadnárodních společnosti. Zahradnictví je různorodý obor lidské činnosti, zahrnuje jednak použití rostlin jako potraviny (ovoce, zelenina, houby a byliny pro kuchařské účely) a ozdoby (květiny, stromy, keře, chmel, trávníky) , ale také ochranu rostlin, rekultivaci krajiny, projektování, zhotovování a údržba parků a zahrad a další.


Historie

Zahradnictví, stejně jako většina jiných řemesel a umění, má svůj původ už v primitivních lidských společenstvích, kdy se lidé mimo sběr plodů začali živit pěstováním těchto plodů. Antropologie i u dnes žijících kmenů rozeznává skupiny zahradníků nazývaných antropologií hortikulturalisté jako jeden z ekonomických typů společností. Podle antropologických pozorování mají sklon tendenci se organizovat do kmenových společenství. Záhony s bylinkami, keři a zeleninou před dveřmi chatrče na hranicích společného majetku se během tisíců let rozšířily v několik kilometrů velký park, jehož hranice se stírají v lese a v polích u vesnic okolo paláce.


Pojmenování rostlin používaná v zahradnictví

Komerční označení

Prodejci zahradnických výpěstků a výrobků často používají lidová jména nebo komerční názvy rostlin pro zvýšení atraktivity zboží. Tento přístup často mate zákazníka, neboť rostlina pod pouze novým názvem může být prodávána jako odlišné zboží nebo novinka a často dochází k nedorozuměním (Nordmanova jedle, jedle normanská). Mnohý zákazník však dá přesto přednost použití jednoslovného názvu snadno zapamatovatelného názvu v jím používaném jazyce před binomickým nebo trinomickým vědeckým pojmenováním cizím jazykem, které se beztoho také mění. Nicméně pojmenování rostlin není samoúčelné. Používaná jména mají sloužit především k účelu identifikace rostliny.


Lidové názvy

V zahradničení obyvatel, které nejsou profesionálními zahradníky se často používá škály starších lidových názvů rostlin. Tato lidová pojmenování mohou být mnohem starší než používaná taxonomická pojmenování a někdy pochází z dříve používaných vědeckých názvů. Při tvorbě lidových jmen byla obvykle používána fantazie vykreslující podobu rostliny (růže z Jericha - Lonicera periclymenum ale také Selaginella lepidophylla), nebo se název vztahuje k vlastnostem rostliny. Nověji také bývalo používáno ideologické pojmenování - Slzičky Panny Marie (různé menší druhy hvozdíků), Rukavice Panny Marie, ruce Panny Marie, zvonečky Panny Marie. Výhodou je mnohdy snazší vyslovení názvu, nevýhodou že i v rámci regionu se názvy mohou lišit a národní názvy jsou zcela různé.


Vědecké názvy

V profesionálním zahradnictví jsou používány k označení rostlin, které jsou předmětem pěstování, vědecké názvy s připojením názvu kultivaru. Řídí se botanickou nomenklaturou, včetně pravidel tvorby jmen cultonů a zohledňuje změny v taxonomii. Tato pojmenování jsou obvykle mezinárodně respektovaná a tedy shodná ve všech zemích. To je velkou výhodou v obchodním styku, komunikaci a čerpání z odborných zdrojů. V běžné komunikaci u často užívaných druhů (nebo u druhu o kterém již byla konkrétně řeč), je však někdy pojmenování zkráceno na název kultivaru ('Dubáček', 'Skyrocket', 'Spartan', 'Gloria Dei'), ale také někdy zkomoleno. Pro druhy plevele, které nejsou pěstovány jako kulturní rostliny není v komunikaci používáno vědeckých, ale lidových jmen běžných v dané lokalitě. Při desikaci plevele tak zahradník neničí pesticidem Taraxacum vulgare, ale pampelišky. Odborné, vědecké, latinské pojmenování používané v komunikaci se však během let v taxonomii také mění (Brugmansia na Datura a zpět na Brugmansia) a někdy dochází k nedorozumění. Problém tyto změny činí i při práci s odbornou literaturou.


EPPO kód

Z důvodů častých změn názvů je nově v rostlinolékařství šířen neměnný kód pro používané a známé rostliny a živočichy který nebude podléhat změnám v taxonomii, eppo kód, a pravděpodobně tak usnadní určení rostliny v komunikaci. Je ovšem někdy těžko vyslovitelný a těžko bude běžně používán jako obchodní název.


Odvětví zahradnictví

Zelinářství

Zelinářství je obor zahradnictví a zemědělství zabývající se praktickým pěstováním rostlin, bylin nazývaných jako zelenina a také obor zabývající se jejich studiem. Zelenina může být použita i jako okrasná rostlina. Speciálním oborem zelinářství je zelinářské semenářství. Slovem zelinářství pak může být označován i maloobchodní prodejna se sortimentem Ovoce-zelenina.


Ovocnářství

Ovocnářství je obor zahradnictví zabývající se studiem a pěstováním rostlin, jejichž plody se nazývají ovoce. Ovoce bývá použito nejčastěji jako potravina, ale může být použito také jako dekorace, někdy i jako přírodní léčivo. Člověk zabývající se ovocnářstvím se nazývá ovocnář.

Pěstování kvalitního ovoce vyžaduje zvláštní dovednosti rozdílné od pěstování jiných zahradnických plodin a pochopení jednotlivých rostlin. Mnoho ze zemědělských plodin, například kukuřice, pšenice, oves je oseto, chemicky ošetřováno a plodiny jsou sklizeny, pomocí strojů. Ovocné stromy , vinná réva a bobuloviny musí být vysázeny v určité lokalitě, vzdálenosti od sebe a rostliny se prořezávají a udržují individuálně s ohledem na každou jednotlivou rostlinu. Dalším důležitým faktorem, který přispěl k specializaci ovocnářství byl rostoucí počet specializovaných firem a vývoj speciálních ovocnářských středisek. Dříve bylo ovoce prokováno a spotřebováno v jednom regionu. A to především proto, že dopravní prostředky neumožňovaly transport ovoce na dlouhé vzdálenosti, pokud vůbec. Moderní metody dopravy a chladírny však umožňují pěstitelům dodávat ovoce na dlouhé vzdálenosti a držet jej na trhu po dobu několika týdnů pomocí umělých podmínek. Každé desetiletí stoupají nároky spotřebitelské veřejnosti na ovocnářské produkty. Konkurence je stále velmi horlivá ve snaze produkovat co nejlépe a co nejlevněji. Prodejci nakupují zahraniční výrobky za velmi nízké ceny. Hmyz a nemoci se šíří z dříve místních nákaz do pandemií napadajících široké oblasti po celém, kde jsou pěstovány druhy ovoce, které patogen poškozuje. To znamená, že ovocnář musí dbát také na prevenci ochrany ovocných plodin proti hmyzu a houbovitým onemocněním. Ve skutečnosti dnešní ovocnář musí vyvíjet inteligentní úsilí v každém směru.

jablečný sad

Sadovnictví

Sadovnictví je odvětvím zahradnictví zabývající se studiem a pěstováním okrasných dřevin a rostlin používaných pro jejich estetický účinek, vytvářením zdravých a příjemných podmínek životního prostředí člověka pomocí zeleně a údržbou takovýchto kompozic. Plánovitě tvořené sadovnické úpravy jsou někdy součástí velkých urbanistických celků. Pojem sadovnictví často označuje soubor oborů týkající se okrasných rostlin od školkařství přes zahradní architekturu, realizaci návrhů až po údržbu zeleně. Použití termínu sadovnictví pro plánování zahrad je však některými odborníky považováno za chybu, ovšem odborní pracovníci a pedagogové a tím spíše neodborná veřejnost, nedokáží prosadit a shodnout se na přesné terminologii označení pro zahradnické úpravy zeleně ani na územích ležících mimo hranice ČR.

Do konce 20. století byl rozšířen mezi veřejností pojem sadovnictví (také sadařství, sadař) ve významu výsadby a údržby ovocných sadů, ale termín je od poloviny 20. století vyhrazen okrasným úpravám. Na začátku 21. století platí, že ačkoliv v oborech které lze pojímat pod zastřešující termín sadovnictví lze pěstovat a plánovat výsadby ovocných dřevin pro okrasu, pěstováním ovocných dřevin pro ovoce se zabývá jiný obor zahradnictví, ovocnářství. Sadovnický odborník, zahradník, musí dokonale znát jak celý sortiment rostlin, s jejich nároky, chorobami a možnostmi použití, chápat ekologické vztahy v krajině, pravidla estetiky a kompozice sadovnické úpravy, které odpovídají historickému vývoji místa a musí ovládat znalosti vývoje zahrad či stylu i pomíjivé módní trendy, dokáže vnímat genius loci, stejně jako vyhovět požadavkům a rozmarům zadavatele, musí být schopen výtvarného projevu a rozvržení svých představ ve shodě se zadavatelem a možnostmi údržby do plánovitých, technicky proveditelných, posloupných zásahů a to vše v rámci zpravidla omezeného rozpočtu. Znalosti uvedených věd k provedení těchto úkonů, od botaniky, přes znalosti stavebnictví a ekonomiku údržby, shrnuje sadovnictví. Sadovnické práce někdy provádějí firmy které se zabývají stavebnictvím nebo úklidy. Sadovnictví se vyučuje, jako součást učebního oboru zahradník a středních odborných školách s tímto zaměřením. Sadovnictví je jako obor architektury rozvíjeno na zahradnické fakultě vysoké školy zemědělské, jako je v ČR Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, kde se nachází i obor zahradní architektura (také krajinářská architektura). Mnoho absolventů učebního oboru zahradnictví a zahradnické fakulty se po ukončení studia nikdy nevěnuje zahradnické praxi a část jen krátce.

zámecké park

Květinářství

Květinářství je obor zabývající se studiem a používáním rostlin, pěstovaných pro jejich estetický účinek, a jejich použitím včetně vázání kytic a věnců. Jedná se o nadřazený obor, který shrnuje množství různých činností, které se zabývají i dosti odlišnými oblastmi. Květinářství může také znamenat označení pro maloobchodní prodejnu zabývající se prodejem květin a příbuzného sortimentu.

V České republice působí Svaz květinářů a floristů České republiky. Celková produkce českých květin představuje 2,2 miliardy korun a hodnota dovozu činí přibližně 4 miliardy (z toho půl miliardy tvoří růže); český trh roste nepřetržitě od roku 2013. Největšími dodavateli do ČR jsou Nizozemsko (60 %) a Dánsko (14 %). Kolem 99 % sortimentu řezaných květin je dováženo od pěstitelů ze zemí s tropickým a subtropickým klimatem, kterým čeští producenti nemohou ekonomicky konkurovat. Svaz květinářů a floristů ČR dnes zabezpečuje fungování registrované známky Česká květina, zastřešující některé české producenty okrasných květin, splňujících stanovené standardy kvality.