Bryce Canyon
Jižní polovina státu Utah je známá velkým množstvím míst, z nichž se mnohé pyšní statusem chráněného území, nalezneme zde hned několik jedinečných národních parků, monumentů či menších státních parků. Zcela příznačně se zde používá výstižný termín Scenic Utah, protože kolikrát i území vně parků je natolik zajímavé, že je téměř nepřetržitě co obdivovat.
Národní Park Bryce Canyon se rozkládá na území velikém 145 čtverečních kilometrů, zabírá větší část východního okraje zalesněné náhorní plošiny zvané Paunsaugunt Plateau. Právě na jejím okraji jsou obrovské skalní kotle - amfiteátry poseté tisíci skalních veží, výčnělků, kamenných jehel a hřebenů. Ty zde vznikají tisíce let působením eroze, skalní pilíře a věže jsou kolektivně nazývány Hoodoos. Je změřeno, že působením eroze se horní hrana plošiny posune v průměru za každých 60 let o další 3 cm. National Monument zde byl vyhlášen v roce 1923, na National Park bylo území povýšeno 15. září 1928.
Základy pro současné geologicky jedinečné místo byly položeny již před 140 miliony lety. Tehdy, v období zvaném Křída se zde začaly usazovat vrstvy hornin, nejprve na dně velkého vnitrozemského moře, později i jako sedimenty tudy tekoucích řek. Právě z těchto usazenin vznikly vrstvy pískovce, vápence a slínů z nichž byly současné skalní útvary za tisíce let doslova vyřezány. Zhruba před 13 miliony let se začala celá Coloradská plošina zdvihat a s ní i zdejší masív souhrnně nazývaný Pink Cliffs. V průběhu zdvihání došlo působením vnitřních sil k rozlámání plošiny na několik jednotlivých desek, postupem času byly působením eroze některé vrstvy odkryty, vznikla tím tak soustava obrovských teras dnes známá jako Grand Staircase. Erozí okraje jedné terasy vznikl Bryce Canyon.
Původními obyvateli zdejší oblasti byli Indiáni kmenů Paiute, Fremont a Anasazi. Dnes však pouze několik miniaturních kamenných fragmentů a názvů odvozených z jejich jazyka dokazují jejich někdejší osídlení. Když sem na počátku 70. let 19. století dorazil John Wasley Powell se svou průzkumnou výpravou, žili zde již jen Indiáni kmene Paiute.
V roce 1875 přišel do zdejší lokality Ebenezer Bryce se svojí ženou. Jako schopný tesař sem byl vyslán mormonským společenstvím, aby kácel stromy a pomáhal v rozvoji nově zakládaných osad v okolí. Jeho dodnes dochovaný výrok "A hell of a place to loose a cow" hovoří o pekle, v než se změnil jeho život v době, kdy v blízkosti své farmy na dně kaňonu celkem neuváženě zřídil farmu na chov hovězího dobytka. Zmatené kravky bloudily celé dny v rozlehlém skalním labyrintu a často už nedokázaly nalézt cestu zpět. Po pěti letech svého snažení to Mr. Bryce vzdal a se svojí rodinou pokračoval na jeho životní pouti dál, do Arizony. Kromě opuštěného srubu a jím zbudované prašné cesty tu po něm zbylo pojmenování lokality - Bryce Canyon.
Do parku se lze dostat z jedinného směru, od severu sem vede silnice Hwy 63. Po projetí brány a minutí Visitor Center vede cesta do blízkosti nejnavštěvovanější části parku - Bryce Amphitheater. Jedná se o rozlehlý půlkruhový zářez do plošiny Paunsaugunt Plateau. Právě zde se nachází naprosto jedinečná soustava skalních útvarů propletených úzkými spárami a doplněná ostrými srázy - tvořících dohromady obrovské skalní bludiště. Střed rozlehlého amfiteátru je mírně zalesněn, právě tudy vedou téměř celý rok suchá koryta přítoků říčky Bryce Creek, která odtud v období dešťů a zvláště pak na jaře při sněhovém tání odvádí vodu. Voda se na úpravě skal a břehů podílí největší měrou. Čím blíže k okraji skalního kotle, tím jsou skalní věže a hřebeny mladší a současně i zachovalejší. Na mnoha místech je vidět samotný začátek procesu v němž skalní bloky doslova vystupují z břehů náhorní plošiny. V budoucnu se stanou základem pro erozivní opracování do dalších kamenných věží a jehel.
Hranu celé náhorní plošiny kopíruje cesta Rim Trail, ze které je prakticky nepřetržitý výhled na přírodní nádheru pod ní. Na místech s nejhezčími výhledy jsou vybudovány vyhlídky umožňující panoramatický rozhled na danou část parku. V jejich blízkosti jsou parkoviště, která umožňují zrychlenou návštěvu parku s využitím pohodlí svého vozu. Nakonec celá Rim Trail měří více jak 45 km a proto ji projde v celé délce jen málokterý návštěvník. Mezi nejhezčí a zároveň nejvíce navštěvované vyhlídky v Bryce amfiteatru patří Sunrise, Sunset, Inspiration a Bryce Point. V průběhu dne, v závislosti na tom jak postupuje slunce po obloze se tu rozehrává zvláštní hra světla a stínů způsobující, že stejné místo o několik hodin později vypadá úplně jinak. Na úhlu nasvícení záleží, které části skal vyniknou či se schovají v prodlužujících se stínech.
V části parku ležící jižně od Bryce amfiteatru je znát podstatný úbytek turistů, Inspiration Point a nejvzdálenější místo na jihu parku dělí vzdálenost 14 mil úzké, ale kvalitní silnice. V její těsné blízkosti jsou umístěny pravidelné vyhlídky na části erozivního působení na masív Pink Cliffs, ale atraktivit hlavního amfiteatru již nedosahují.
Dole na dně amfiteatru jsou četné pěší cesty umožňující poznávat Bryce Canyon důkladně z jeho samého nitra a ne pouze vykukováním z vyhlídek na horní hraně plošiny. Skalní útvary zde tvoří nepřehledné bludiště úzkých soutěsek vedoucích okolo obdivuhodných kamenných pilířů, z nichž u některých je zvláštní, že vůbec ještě stojí. Díky vysoké nadmořské výšce pohybující se okolo 2500 metrů jsou zde tuhé zimy s bohatými sněhovými srážkami. V průběhu celého roku, ať už uprostřed parného léta či pod bílou sněhovou pokrývkou je Bryce Canyon nádhernou a právem obdivovanou částí Utahu. Mnohými cestovateli je právě toto místo označováno jako nejkrásnější park amerického jihozápadu a to jistě i kvůli prvnímu dojmu, který park v každém příchozím vyvolá. Každoročně toto místo navštíví v průměru 1,75 milionu turistů pocházejících z celého světa.