Grand Canyon
Coloradskou náhorní plošinou v Arizoně protéká posledních 10 miliónů let řeka Colorado, která se postupně zařezává do zdejších nashromážděných vrstev vápenců, jílů, pískovců, ale i tvrdých břidlic a žuly. Ty jsou milimetr za milimetrem obrušovány a odnášeny proudem řeky pryč, až do moře. Za miliony let zde vznikl kaňon, který nemá ve světě obdoby. V několika místech je hluboký více než 1700 metrů a jeho šířka se pohybuje od 6 do 30 kilometrů. Z horní hrany Grand Canyonu se otevírá úchvatný pohled na skalní labyrint a v něm se klikatící řeku Colorado. Je to pohled do otevřené geologické kroniky amerického kontinentu a Země vůbec. Některé zdejší vrstvy jsou až 2 miliardy let staré.
Po milionech let svého vývoje a několika staletích obydlení původními kmeny indiánů, byl Grand Canyon prvně spatřen okem Evropana v polovině 16. století. V průběhu dalších 300 let sem střídavě přicházeli lovci, průzkumníci, misionáři, ale i vojáci a vládní inspektoři. Jako první projel územím Grand Canyonu po řece Coloradu major John Wesley Powell v roce 1869 na průzkumné výpravě spolu s devíti dalšími muži na čtyřech dřevěných člunech. Od té doby, v závislosti na tom, jak se šířil věhlas kaňonu, přitahovala zdejší přírodní scenérie jak návštěvníky, tak i obchodníky. V roce 1901 spojil jižní stranu kaňonu s městečkem Williams osobní vlak Santa Fe, který sem přivážel první turisty. Historická vlaková souprava tu jezdí stále a dodnes připomíná doby dávno minulé. Od Roku 1908 je místo chráněné vyhlášením Národního Monumentu a 26. února 1919 vzniká sedmnáctý Národní Park. Ten dodnes uchovává 450 km dlouhý úsek řeky Colorado z její celkové délky 2340 km.
Nejvíce navstěvované místo současného parku je jeho jižní strana. Oproti severní straně téměř postrádá zalesnění, vyniknou zde daleko více prudké srázy i jednotlivé odlišně zbarvené vrstvy. Fotografování z jižní strany je snazší, protože slunce je po většinu dne v zádech a nemusí se bojovat s nepříjemným protisvětlem. Jižní okraj Grand Canyonu lemuje silnice zvaná Rim Road, ze které je mnoho krátkých odboček k jednotlivým vyhlídkám. Ze silnice je možné poznávat park klasickým "americkým" způsobem - z pohodlí svého vozu. Je však daleko lepší projit se zde alespoň kousek pěšky, přímo po "hraně". Úzká cesta lemující okraj kaňonu se místy mění v pěšinu a nabízí vlastně nepřetržitý pohled do obrovské propasti pod ní.
Ve vrcholné turistické sezóně je část jižní strany (West Rim Drive) uzavřená pro automobily a na vyhlídky na ní se dá jít buď pěšky nebo se musí využít Shuttle Bus, který tu zdarma jezdí kyvadlově každých pár minut. Je to skvělý způsob jak se vyhnout nepříjemnému hledání volného místa na přeplněném parkovišti a raději se v klidu věnovat zdejším krásám přírody. Opravdovým zážitkem zabírajícím určitě celý den je pak sestup na dno kaňonu, k řece Colorado. Teprve při sestupu dolů návštěvník dokonale pozná velikost a hloubku kaňonu, jeho dno a někdy i dno svých sil a možností.
Pokud není tolik času nebo nadšení vypravit se dolů k vodě pěšky, jsou ještě dva způsoby jak poznat zdejší krásu jinak než jen pohledem zhora. Buď ze hřbetu muly, potácející se po úzké cestičce nad příkrým srázem nebo s využitím moderní techniky - z paluby vrtulníku či letadla, které se dá na nedalekém letišti pronajmout.
Jižní část parku je přístupná po celý rok a nabízí tedy několik svých zcela odlišných tváří. Grand Canyon, ať už zasněžený, zalitý letním sluncem nebo rozkvétající je rozhodně nejhezčí v okamžiku východu a západu slunce. Stíny skalních věží se protahují, celá krajina září převážně oranžovou barvou a je radost tu být a celé to vidět...
