Jednokřídlá

Toulala se v dešti opuštěným městem.

Každý její drobný krůček způsobil, že rostliny rostoucí mezi zbytky chodníků počaly těžce oddechovat.

Umíraly a přály si, aby nikdy nenarodily.

Kdokoliv pod jejím dotekem cítil hluboký smutek. Žalem se zalknul a utopil se v slzách.

Kráčela dál, kupředu.

Věděla, že se nesmí jen tak zastavit. Krok zpět bylo největší tabu.

Kapky deště odkapávaly z jejího zlomeného křídla. O druhé přišla, když bojovala s vnitřní temnotou. Prohrála a tak na památku se stala jednokřídlou. Neúplným andělem, zničeným pohasínajícím světlem. Již nedávala život, každým dotekem jej brala.

Již nedávala radost, její pohled přinášel žal.

Posadila se na rozpadající se zeď. Tráva kolem ni, prve zelená, radující se z vláhy, rázem zčernala.

Dívka se zlomeným křídlem byla odsouzena k věčné samotě.

Ke strachu ze zapomnění.

Jak by si ji také někdo mohl pamatovat, přinášela jen samotnou smrt.

23.12.2008