Víla

Tančila tak lehce a plaše.

Její boská chodidla se sotva dotýkala země.

A přece ji zpozoroval.

Díval se na ni z hlubokého podrostu

Až zatajoval dech -

Její krása ho ohromila a presto neodradila.

A ona tančila a smála se.

Chvíli se zastavila, aby přivoněla ke květině.

Měsíc vyšel a ozařoval její krásu.

Tančila a tančila.

Mlha stoupala.

On přeskočil podrost a jeho oči rudě zaplály.

Obrovská a tvrdá kopyta zaduněla

na zemi.

A vila se otočila…

Mela tak krásné modré oči…

4.2.2004