Víla
Tančila tak lehce a plaše.
Její boská chodidla se sotva dotýkala země.
A přece ji zpozoroval.
Díval se na ni z hlubokého podrostu
Až zatajoval dech -
Její krása ho ohromila a presto neodradila.
A ona tančila a smála se.
Chvíli se zastavila, aby přivoněla ke květině.
Měsíc vyšel a ozařoval její krásu.
Tančila a tančila.
Mlha stoupala.
On přeskočil podrost a jeho oči rudě zaplály.
Obrovská a tvrdá kopyta zaduněla
na zemi.
A vila se otočila…
Mela tak krásné modré oči…
4.2.2004