Důvody týrání

Existuje široká škála důvodů, proč lidé týrají zvířata a jejich jednoduchý popis není zcela možný. Každý typ týrání zvířete je jiný a prováděn jinak s jinými úmysly. Často se ubližování zvířat rozděluje na dvě skupiny: aktivní a pasivní.

Pasivní týrání zvířat je definováno jako týrání z nedbalosti, které vede k zanedbávání péče o zvíře. Může se jednat například o hladovění zvířete, dehydrataci, neposkytnutí zdravotní péče infikovaným či nemocným zvířatům, ustájení v nevyhovujících podmínkách (horko, zima, vlhko atd.), parazitické infekce atd. Tyto procesy mají za následek pozvolné oslabování zvířete a podlamování jeho zdraví. Zvíře může za těchto podmínek umírat několik dní, až týdnů, což prodlužuje jeho utrpení.

Aktivní týrání zvířat je definováno jako činnost, kdy člověk vědomě a záměrně trápí, zraňuje, či nevhodně usmrtí zvíře následek události, která nebyla přirozená nehoda. Lidé, kteří schválně a vědomě ubližují zvířeti jsou nejčastěji veřejně medializování a předpokládá se, že za jejich chováním je nějaká psychická porucha (jako např. projevy sadismu, či zoosadismu) a tyto osoby mohou být nebezpečné pro společnost.

Boj proti týrání zvířat

Část veřejnosti (převážně na Západě) postupně tlačí na politiky, aby garantovala zvířatům práva a tvrději postihovala špatné nakládání s nimi, či jejich týrání. Tyto snahy vedou k přitvrzování postihů za týrání zvířat a boj za jejich lepší právní ochranu. Veřejnost je zpravidla vyburcována k projevům nesouhlasu mediálně známými případy jako např. v Česku utýrání kočky v Morávce a nebo zneužívání zvířat v laboratořích pro kosmetické účely.

Aktivisté za práva zvířat se snaží veřejnost a politiky upozorňovat na týrání zvířat záběry utýraných zvířat, které často bývají naturalisticky velmi drastické a v některých případech jsou tyto záběry získány i nelegálním proniknutím do objektu. Mezi nenásilné akce se řadí nátlakové akce, bojkoty zboží vyráběné firmou využívající zvířata, petice či demonstracemi. Na světě se nachází celá řada organizací, které se snaží proti týrání bojovat jako např. česká Lovci bestiím či americká PETA působící po celém světě.

Vyjma nenásilných akcí, které se soustřeďují převážně na upozorňování týrání zvířat se vyskytují i organizace, které využívají přímou akci proti laboratořím, chovným stanicím či místům, kde jsou zvířata týrána. Jejich členové nelegálně útočí na objekty, do kterých následně pronikají a "osvobozují" zvířata ze zajetí. V některých případech jsou odváženy do odpovídajícího místa pobytu , v jiných pak vypouštějí tyto osvobozená zvířata do volné přírody, což se stává často terčem odborné kritiky, jelikož vysoký výskyt zvířat (např. norků) může rozvrátit ekosystém či zvířata nejsou schopna ve volné přírodě přežít a tak dochází k úhynu jedinců hlady.

V extrémních případech skupina ničí vybavení objektu, či přímo samotný objekt. Velmi časté jsou případy žhářství. Tyto organizace se dopouštějí řady trestných činů, které obhajují etickými cíli.

Pokusy na zvířatech

Pokusy na zvířatech nebo též experimenty na zvířatech jsou člověkem cíleně prováděné úkony na zvířatech za nějakým účelem. Použití zvířat v pokusech bylo a stále je nedílnou součástí poznání člověka a stojí za pokrokem v medicíně a celé řadě dalších přírodních oborů. Díky stále diskutované etice pokusů na zvířatech dochází i v této oblasti k řadám změn. V legislativě ukotvená ochrana práv zvířat, použití anestezie a analgezie při experimentech nebo nahrazení pokusů alternativními metodami vedlo k redukci počtu pokusů, odstranění nehumánního zacházení anebo úplnému zákazu použití lidoopů v pokusech ve většině vyspělých zemí.

Práva zvířat

Práva zvířat je filosoficko-právní koncept, který přisuzuje zvířatům etické a právní nároky, kterým se běžně těší jen lidé. Obhájci práv zvířat zastávají různé koncepce, shodují se však v tom, že zvíře jakožto bytost schopná emocí a vnímání bolesti nesmí být považováno za majetek člověka a pouhý prostředek k prosazení jeho zájmů. Otázky morálního statusu zvířat a správného chování vůči nim se v západním světě objevují velmi brzy, např. u pýthagorejců; převážily však koncepce, které zvíře považovaly za bytost nerozumovou a člověku podřízenou (stoa, křesťanství) nebo dokonce necítící (Descartes). Moderní hnutí za práva zvířat se objevuje až ve 20. století, často v organizované a někdy radikální podobě (např. Fronta za osvobození zvířat; viz heslo ekoterorismus).

Velký zájem o práva zvířat vzbudila kniha Peter Singer nazvaná Osvobození zvířat (1975), která popisuje utrpení zvířat při vědeckém výzkumu a velkochovu pro masný průmysl a požaduje rovnost zájmů zvířat (např. právo nebýt týrán) a zájmů lidí. Současný stav, kdy lidé zvířata vykořisťují, označuje jako druhovou nadřazenost neboli „speciesismus“, který je stejně eticky neobhajitelný jako rasismus a sexismus. Tento názor se setkává s rozmanitou kritikou; bývá například namítáno, že právo implikuje také povinnosti, nebo že zvířata nejsou schopna morálního rozlišování.

Mezi současné filosofy a autory obhajující práva zvířat patří kromě Singera také Tom Regan, Gary L. Francione, Steven Best či Richard Ryder.