Rozdělení značkovacích jazyků
Značkovací jazyky lze rozdělit do několika skupin, jejichž hranice ale nejsou přesně stanovené.
Jazyky popisné (deskriptivní)
konstrukce slouží k popisu, co jsou informace obsažené v dokumentu zač. Typickými představiteli jsou XML či HTML – jejich prostřednictvím lze například stanovit, která část textu je nadpis, odkud kam sahají jednotlivé odstavce či popsat odkaz na jinou stránku. Je ponecháno na zpracovávajícím programu, jak s těmito informacemi naloží a jak je promítne například do zobrazení dokumentu.
Jazyky výkonné (procedurální)
Obsahují i výkonné instrukce na úrovni programovacího jazyka – typicky určitou formu pamětí či proměnných a nástroje pro přiřazování a využívání jejich hodnot. Výkonné jazyky zpravidla také umožňují velmi detailně popsat vizuální charakteristiky výstupu. Uživatel může tedy velmi přesně řídit vzhled výsledného dokumentu. K procedurálním jazykům patří TeX či PostScript. K demonstraci vyjadřovací síly prvního z nich v něm byl dokonce vytvořen interpret jazyka BASIC, přestože se jedná o typografický program. Jeho nadstavba, LaTeX, už patří spíše k jazykům popisným.
Jazyky prezentační
Soustřeďují se především na způsob, jak bude označkovaný text zobrazen nebo vytištěn. Je to přístup typický pro textové procesory, které ovšem obvykle používají binární značkování, nebo formátovací příkazy ukládají odděleně od textu. Nejrozšířenějším prezentačním jazykem je alternativní formát textového procesoru Word – Rich Text Format (RTF).
Související články (výběr):
Programovací jazyky (pro srovnání)
Vybrané značky HTML:
h1 nadpis
p odstavec
a odkaz
Odkazy: https://cs.wikipedia.org/wiki/TeX https://cs.wikipedia.org/wiki/PostScript https://cs.wikipedia.org/wiki/HyperText_Markup_Language https://cs.wikipedia.org/wiki/Textov%C3%BD_procesor */