MĚŘENÍ INDUKČNOSTI
TEORIE:
Prochází-li proud harmonického průběhu okamžité hodnoty i cívkou, jejíž indukčnost je L , bude okamžitá hodnota napětí na této indukčnosti :
, (1)
za předpokladu, že je odpor cívky nulový. Výraz L se nazývá induktance a její rozměr je udán v ohmech. Z předchozí rovnice (1) vyplývá, že napětí bude vůči proudu posunuto o .
Každá skutečná cívka má však určitý odpor. Náhradní schema takové cívky můžeme uvažovat jako sériové spojení odporu cívky RL a indukčnosti L (obr. č.1).
obr.č.1
Celkové napětí u mezi body 1 a 2 bude rovno součtu napětí uR na rezistoru a napětí uL na indukčnosti L a bude tedy dáno vztahem :
. (2)
Napětí bude posunuto vůči proudu o úhel j, který nazveme fázovým posunem. V tomto je fázový posun menší než fázový posun na bezztrátové cívce o úhel d, .Úhel d se nazývá ztrátový úhel a z rovnice (2) vyplývá, že platí :
, (3)
Převrácená hodnota tg d se nazývá činitel jakosti cívky Q, pro který platí vztah :
, (4)
Činitel jakosti cívky charakterizuje ztráty v cívce, a to tak, že čím je činitel jakosti větší, tím menší jsou tyto ztráty. A nyní si vysvětlíme metodu přímou pro měření indukčnosti podle obr.č.2. Vyjdeme z rovnice (2). Pro poměr efektivních hodnot proudu a napětí platí :
, (5)
obr.č.2
Z této rovnice, změříme-li napětí U a proud I procházející cívkou a známe-li odpor cívky R, můžeme určit hledanou indukčnost :
, (6)
Odpor vodiče určíme také metodou přímou. Jestliže napětí označíme U a proud I, potom :
, respektive , (7)
Poměr označíme Z (impedance). Určíme ji po zapojení obvodu (obr. č.2) na střídavý zdroj napětí.Potom měříme efektivní hodnoty napětí a proudu. Platí :
, respektive , (8)
Po dosazení (7) a (8) do (6) dostaneme konečný výraz pro indukčnost L :
, (9)
Měření můžeme provádět v uspořádání podle obr. č.2 jen v tom případě, kdy je splněna podmínka, že :
, (10)
Není-li možno tuto podmínku splnit s daným voltmetrem, lze zapojení měřících přístrojů pozměnit tak, že zapojíme voltmetr paralelně k sériovému spojení cívky s ampérmetrem.Pak ovšem musí být splněna podmínka :
, (11)
Měření vzájemné indukčnosti
Činitel vzájemné indukčnosti M můžeme určit měřením různými metodami, a to například metodou přímou, můstkovou nebo balistickou. Technicky nejjednodušší je metoda přímá.
Cívky L1,L2, u kterých máme měřit vzájemnou indukčnost, jsou zapojené podle obr. č.3.
obr.č.3
Prochází-li primární cívkou obvodu proud harmonického průběhu , indukuje se na sekundární cívce napětí :
, (12)
Pro napětí U2 můžeme psát :
, (13)
Když známe napětí U2, proud I1 a frekvenci proudu f , můžeme z této rovnice vypočítat hodnotu činitele M
, (14)
Předpokladem je, že v obvodu sekundární cívky se neodebírá žádný proud, tedy odpor voltmetru je nekonečný. Tomuto požadavku se přiblížíme, jestliže voltmetr bude mít velmi vysoký odpor.
ÚKOL č.1: Určete indukčnost cívek 1200 z, 600 z, 300 z.
POSTUP:
ÚKOL č.2: Změřte vzájemnou indukčnost cívek bez jádra 1200z, 600 z, 300 z.
POSTUP:
ÚKOL č.3: Změřte vlastní indukčnost cívky 1200 z s jádrem z měkké oceli pomocí Maxwellova můstku.
POSTUP:
obr.č.4
ZÁVĚR:
Proměřte použité indukčnosti na digitálním RLC můstku a porovnejte hodnoty s vypočtenými.