background image

1

 

 

Bohumil Vybíral – curriculum vitae

 

Původ a vzdělání

. Narodil se 7. dubna 1937 v Únanově, okr. Znojmo, v rodině pekaře 

a

 

obchodníka smíšeným zbožím jako nejstarší ze tří dětí. Na první stupeň ZŠ (tehdy to 

byla  obecná škola) chodil v Únanově. Druhý stupeň základního vzdělání absolvoval 

roku 1952 na ZŠ ve Znojmě, ul. Mládeže. I když měl od dětství velký zájem o fyziku 

a

 

chemii, volil z důvodu ostré nepřízně režimu pro maloburžoasní původ střední školu 

s

 

uzavřeným technickým vzděláním: Vyšší průmyslovou školu strojní a elektrotechnic-

kou v Břeclavi. Původní zvolené zaměření na stavbu elektrických strojů bylo ve 2. roč-

níku  změněno  na  výrobu  a  rozvod  elektrické  energie.  Průmyslovku  absolvoval  roku 

1956 s vyznamenáním. Určité politické uvolnění v průběhu roku 1956 mu umožnilo 

další studia – nejprve na Strojní fakultě Vysokého učení technického v Brně (VUT), kde 

s červeným diplomem vystudoval stavbu parních a spalovacích turbín (1956 až 1961). 

Po získání tříleté praxe (vyžadované k případné habilitaci) studoval v externí vědecké 

aspirantuře na Elektrotechnické fakultě VUT v oboru fyzikálně-matematické vědy s ori-

entací na aplikovanou fyziku (1964 až 1968). 

 

Z dob studií: 1953 (květen) – v prvním ročníku průmyslovky, 1956 (květen) – maturitní  

snímek, 1962 (únor) – strojní inženýr (krátce po absolvování techniky) 

Zaměstnání před UHK

. Již jako studenta 4. ročníku jej roku 1959 rektor VUT ustanovil 

asistentem  na  katedře  fyziky  VUT  s  úvazkem  0,25.  Po  absolutoriu  VUT  působil  ve  

Výzkumném ústavu energetických zařízení První brněnské strojírny (1961 až 1963), 

kde zkoumal kmitání lopatek a rotorů turbín s cílem určit rezonanční stavy. Roku 1963 

přijal místo odborného asistenta na nově budované katedře fyziky Vysoké vojenské školy 

ve Vyškově. Důvody byly sociální – nový zaměstnavatel s nástupem také nabídl do jed-

noho měsíce přidělit byt pro jeho mladou rodinu, i když v jeho případě šlo jen o občan-

ského zaměstnance (nevojáka). Zde působil 15 let (1963 až 1978) a během této doby 

vystudoval jak ve vědecké aspirantuře, tak se habilitoval.  
Habilitace a profesorské jmenovací řízení

. Žádost o habilitaci z aplikované fyziky, pod-

loženou habilitační prací, podal na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci. Stalo se tak 

5. 3. 1969, kdy mu nebylo ani 32 let. Avšak z důvodu procesu „normalizace“ ve státě, 

zejména na vysokých školách, byl k obhajobě připuštěn až 31. 10. 1974. Dekret docenta 

mu ministr školství předal 12. června 1976 (tj. po více než sedmi rocích!). Profesorské 

jmenovací řízení z oboru fyzika konal v letech 1995/96 na VUT v Brně, dekret profesora 

fyziky od prezidenta Václava Havla získal k 10. listopadu 1997.  


background image

2

 

 

Působení na Univerzitě Hradec Králové a její předchůdkyni Pedagogické fakultě (PdF) 

a Vysoké škole pedagogické (VŠP). Roku 1977 byla PdF v Hradci Králové hostitelkou 

10. Mezinárodní fyzikální olympiády. B. Vybíral zde byl ve funkci pedagogického ve-

doucího  československého  družstva.  Děkan  PdF  mu  během  soutěže,  jako  mladému  

docentovi, nabídl místo na PdF včetně čtyřpokojového bytu. Nastoupil zde od akade-

mického roku 1978/79 na katedru fyziky a základů techniky. Na ni v letech 1987 až 1990 

dělal vedoucího. Poté v letech 1993 až 2006 pracoval ve funkci prorektora (a v období 

rektorské krize 1995/96 byl pověřen i výkonem funkce rektora VŠP). Jako prorektor 

měl na starosti rozvoj, výstavbu areálu univerzity a stavbu objektu A včetně jeho vyba-

vení. Připravil také ustavení VŠP jako univerzity (UHK) pro Parlament ČR, insignie 

UHK a dvou nově založených fakult. Vyhotovil právní normy UHK. Při vzniku nové 

Fakulty humanitních studií UHK (resp. později Filozofické fakulty) byl pověřen výko-

nem funkce jejího prvního děkana (2005/06). Podobně při ustanovení Přírodovědecké 

fakulty UHK jej čekal výkon stejné funkce (2010/11). Pracovní poměr na UHK ukončil 

31.  srpna  2017.  Od  září  2017  na  UHK  dva  semestry  vyučoval  na  dohodu  („DPP“)  

v bakalářském, magisterském a doktorském studijním programu. V současnosti jen jako 

člen zkušebních komisí a konzultant v doktorském studiu. Během 40letého působení  

na katedře fyziky vyučoval těmto předmětům: Kmitání – vlnění – optikaTeoretická 

mechanikaTeorie elektromagnetického poleTeorie relativity a gravitace. V posled-

ních deseti letech k tomu přistoupila Historie měřeníFundamentální experimenty ve 

fyziceZpracování výsledků měření a Technické aplikace fyziky. Vedl a oponoval řadu 

bakalářských, magisterských a doktorských prací.  

 

Z období působení na univerzitě: 1987 (duben) – vedoucí katedry fyziky a základů techniky, 

2003 (červen) – jako Magnificence u promoce magistrů Pedagogické fakulty UHK,  

2008 (srpen) – již bez akademických funkcí (jako profesor na katedře fyziky)  

Péče o talenty na fyziku v rámci Fyzikální olympiády

. Již při studiu na VUT celoživotní 

dráhu  B.  Vybírala  podstatně  ovlivnil  prof.  RNDr.  Rostislav  Košťál,  profesor  fyziky 

a

 

spoluzakladatel Fyzikální olympiády (FO) v Československu (v roce 1959) a také ve 

světě (1967) – Mezinárodní fyzikální olympiády (MFO, resp. IPhO). Již od roku 1959 

B.

 

Vybíral pracuje v FO a tato činnost trvá dosud, tedy 60 let. Nejprve šlo o krajskou 

úroveň pro tehdejší Jihomoravský kraj, od roku 1966 již o celostátní úroveň. Práce v FO 

zahrnuje specializovanou výuku, organizační a tvůrčí činnost (tvorba soutěžních úloh a 

psaní studijních textů). Od počátku MFO v roce 1967 se podílí na přípravě českých 


background image

3

 

 

družstev pro každoroční MFO. Je to již celosvětová soutěž nejtalentovanějších středo-

školáků  až  z  85  států.  Dvaadvaceti  MFO  se  mezi  lety  1976  až  2012  zúčastnil  jako  

vedoucí státní reprezentace anebo pedagogický vedoucí. Šlo o MFO v těchto státech: 

Maďarsko (1976), Československo (1977) a od roku 1993 postupně USA (Virginie), 

Čína,  Austrálie,  Norsko,  Island,  Kanada  (Ontario),  Itálie,  Velká  Británie,  Turecko,  

Indonésie (Bali), Tchaj-wan, Jižní Korea, Španělsko, Singapur, Írán, Vietnam, Mexiko 

(Yucatan), Chorvatsko, Thajsko a roku 2012 Estonsko. Na nich čeští studenti v letech 

1993 až 2012 v celosvětové konkurenci získali 10 zlatých, 23 stříbrných a 34 bronzo-

vých medailí. Za celoživotní práci s talentovanou mládeží získal roku 2009 cenu Učené 

společnosti České republiky. 
Praemium Bohemiae

. Bohumil Vybíral roku 2000 inicioval u mecenáše a filantropa 

Bohuslava Jana Horáčka, podnikatele v Německu a Španělsku, každoroční udílení pres-

tižních nadačních cen P

RAEMIUM 

B

OHEMIAE

 pro české studenty – medailisty na světo-

vých přírodovědných olympiádách (z fyziky, chemie, biologie, matematiky, informatiky 

a astronomie s astrofyzikou). Mezi roky 2001 až 2018 Nadace Bohuslava Jana Horáčka 

Českému ráji udělila 388 těchto cen v celkové výši 6,980 miliónu Kč. 
Vědecká a odborná činnost

 B. Vybírala je zaměřena na fyziku a její aplikace. Objevil 

a popsal nový velmi jemný molekulární jev u vody, vznikající v destilované odstáté vodě, 

nazvaný  autotixotropie  vody  (jev  se  neprojeví,  je-li  destilovaná  voda  deionizována). 

V

 

počátcích vědeckovýzkumné práce se zabýval mechanickým kmitáním a vlněním s 

technickými aplikacemi. Od roku 1966 se působením prof. RNDr. Zdeňka Horáka, DrSc. 

z ČVUT v Praze, zaměřil na zkoumání gravitační interakce v tekutém prostředí. Poté na 

teoretický a experimentální výzkum magnetického pole druhého řádu relativistických 

elektronů. Spolupráce s prof. Horákem trvala 21 let (1966 až 1986). Věnuje se také teorii 

vzdělávání ve fyzice. V letech 1959 až 2018 publikoval 286 vědeckých a odborných 

statí a učebních textů (jejich výpis je v samostatné příloze). Získal šest patentů a autor-

ských osvědčení na vynálezy. Je autorem sedmi knih a devíti vysokoškolských učebních 

textů, autorem (ve čtyřech případech spoluautorem) šestnácti titulů z Knihovničky FO 

z  let  1996  až  2008,  vydaných  nakladatelstvím  MAFY  tiskem;  jsou  také  dostupné  z 

http://fyzikalniolympiada.cz/studini-texty. 
Působení v redakčních radách časopisů 

(dosud, 2019): 

∎  Matematika – fyzika – informatika,  

  Obzory matematiky, fyziky a informatiky, 

  Rozhledy matematicko-fyzikální.  
Některá ocenění
  Čestný člen Jednoty českých matematiků a fyziků (2006), 

  Zlatá medaile Univerzity Hradec Králové (2006), 

  Medaile ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy 1. stupně za vynikající  

pedagogickou činnost (2009), 

  Cena Učené společnosti České republiky (2009), 

  Medaile Pedagogické fakulty UHK (2014), 

  Skleněná broušená plaketa k desátému výročí Filozofické fakulty UHK (2015), 

  Emeritní profesor Univerzity Hradec Králové (2018); viz dopis rektora. 


background image

4

 

 

 

 

Dodatek: dekret emeritního profesora byl předán na zasedání Vědecké rady Přírodo-

vědecké fakulty UHK dne 21. listopadu 2018. 


background image

 

Několik vzpomínek na život v rodné vsi na konci války a krátce po ní 

Moje rodná ves Únanov se nachází na jižní Moravě, 5 km severně od Znojma. Je střední veli-

kosti, počet obyvatel se výrazně nemění – za desítky let se zvětšil z 1200 asi na 1300. Počet 

popisných čísel se za posledních 100 let sice zvětšil asi o stovku (na dnešních asi 350, rodiny 

dnes mají méně členů). Za Protektorátu Čechy a Morava zde probíhala hranice s Reichem. Dů-

sledkem např. byla velmi špatná dostupnost nemocnice – znojemská byla vyloučena. Nejbližší 

česká nemocnice byla v Třebíči (50 km), což činilo velké potíže, zejména při velmi omezených 

dopravních prostředcích (jedno auto záchranky mělo sídlo v 29 km vzdálených Hrotovicích). 

 

Na obecnou školu jsem začal chodit od září 1943. Byla to těžká, neklidná doba. Např. jsme celá 

škola nacvičovali evakuaci pro případ poplachu před náletem – do zahrad proti škole směrem 

ke hřbitovu. Pamatuji si, že na jaře roku 1945 (bylo to právě v den mých osmých narozenin) šla 

naše třída v rámci tělocviku na procházku za část obce „Kolín“. Zde jsme narazili na německé 

vojsko, které směrem ke Znojmu stavělo polní telefonní vedení (jámy pro sloupy hloubili od-

střelem). V polovině dubna bylo vyučování již zrušeno, nás tři děti rodiče uklidili k dědečkovi 

a babičce do 5 km vzdálené vesničky Výrovice. Pro jejich odlehlost se očekávalo, že zde bude 

klidněji. Avšak i tak k dědovi nakvartýrovali na několik dnů tři vlasovce (to byli ruští zběhové, 

sloužící v německé armádě). Já zde poprvé slyšel ruštinu. Nad vesnicí létaly ruské stíhačky, 

bylo slyšet kulometnou střelbu. Tak nás děda na týden ukryl do sklepa na brambory, ležícím na 

okraji vesnice. Zde měl prohloubený prostor se slamníky. Pamatuji na silnou detonaci, při níž 

byl v sousední Tvořihrázi zlikvidován most přes řeku Jevišovku. 
V Únanově měl konec války složitější průběh. Na začátku května v části Kolín parkovala část 

ustupujícího německého vojska a Rudá armáda zde svrhla několik bomb, což značně postihlo 

i několik místních obyvatel. Rovněž střechu našeho domu stíhačka pokropila kulometnými stře-

lami a v noci se do jeho vnější zdi u vozovky naboural obrněný transportér a pobořil ji. Po 

Němcích se do obce nakvartýrovala Rudá armáda (také do našeho domu, kde předtím bydleli 

i němečtí  důstojníci).  Z  chování  některých  rudoarmějců  šel  strach, jak  vyprávěl  otec.  Rudý 

polní soud zde měl hodně práce a mj. tři provinilce odsoudil k popravě. Pravděpodobně šlo o tři 

nedaleko zajaté vlasovce (pamatuji si, že byli pohřbeni v oblasti luk na Spodnových zahradách). 


background image

 

Dříve bylo samozřejmostí zapojování dětí do práce v rodinách. Dostal jsem v osmi letech např. 

celkem odvážný úkol. Bylo to před koncem války v březnu 1945. Mléko bylo tehdy dost vzácné 

a tak mě maminka poslala na velké koloběžce k dědečkovi do Výrovic, který měl krávu, pro 

litr mléka. Když jsem v Tvoříhrázském lese sjel z kopce, vystoupila z křoví ozbrojená německá 

hlídka.  Slyšel  jsem  „Halt!“  a  otázku  kam  jedu.  Německy  jsem  odpověděl,  že  k  dědovi  pro 

mléko, ukázal prázdnou láhev a byl jsem propuštěn. Zpáteční cesta už byla bez problémů.  
Krátce po válce mě otec zavedl do rozbombardovaného Znojma a ukázal mi obchod dodavatele, 

kam budu každý týden chodit pěšky z Únanova pro bedničku 5 kg droždí pro obchod a pekařství 

(přísně mi nakázal, že se nesmím zatoulat mezi polorozbořené domy). To mi v tomto období 

bylo 8 až 9 let. Když otec pekl rohlíky (bylo to asi třikrát týdně), tak brzo ráno před vyučováním 

jsem pomáhal v pekárně, tvořil z těsta pečivo a asistoval u pece. Do školy jsem si donesl voňavé 

„slaňáky“ (rovné housky sypané kmínem a hrubou solí) a tam se po nich hned jen „zaprášilo“. 
Taky jsem někdy chodil pást dvě rodinné kozy na „Velký kopec“. Jednou jsem s velkým zá-

jmem četl knížečku o prvních balónech a vzducholodích (přibalenou v bedničce se zbožím pro 

obchod) a tu koza nezbedná mi zezadu knížku vytrhla z rukou a než jsem ji stačil chytit, polo-

vinu mi ji sežrala – a bylo po radosti. Celý červen po vyučování nás čekal jiný úkol – česání 

třešní na velké otcově zahradě. Spolu se sestrou Marií a později i s bratrem Pavlem jsme trávili 

na stromech plných třešní. To bylo zajímavé jen do chvíle, než jsme se třešní přejedli. 
Roku 1950 komunistický režim otci zavřel živnost a já si v prostoru pekařské dílny zařídil che-

mickou laboratoř. Zajímavé je, že tehdy nebyl problém v drogerii ve Znojmě v Kovářské ulici 

nakoupit chemické nádobíčko (zkumavky, baňky, kádinky, lihový kahan) a různé docela spe-

cifické chemikálie (to dnes je kvůli bezpečnosti téměř vyloučené i pro střední školy). Po roce 

chemických pokusů převládl zájem o fyziku. Tak jsem chemickou laboratoř přeměnil na me-

chanickou a elektrotechnickou dílnu. Postavil jsem promítačku diapozitivů, zvětšovací přístroj 

na fotografie, zdroj regulovaného elektrického napětí, domácí telefon a především radiopřijí-

mače (tenkrát ještě se žhavenými elektronkami, což mělo také své kouzlo). To se rozkřiklo po 

Únanově a tak jsem se ve 14 letech na jistou dobu stal amatérským opravářem rádií (zpravidla 

jen za malý tringelt). Jednou jsem ve skříňce porouchaného rádia našel vedle pavučin i myš. 
Díky Fyzikální olympiádě a jiným aktivitám jsem procestoval půl světa – od Austrálie po Me-

xiko a od Islandu a ruské Sibiře po severní Afriku. Vždy jsem se velmi rád vracel do střední 

Evropy a domů na jižní Moravu, která oplývá krásnou uklidňující krajinou s horami i rovinou.   

 

Únanov z úbočí Velkého kopce, odkud je krásný rozhled (2009, foto B. Vybíral) 


background image

 

Medailony nejlepších učitelů fyziky Bohumila Vybírala 

Oldřich Ryšánek

 (nar. kolem r. 1914) učil fyziku a chemii na základní škole ve Znojmě na 

ul. Mládeže. Po rozšíření aprobace na učitelství fyziky a matematiky pro střední školy krátce 

(roku 1958) působil na Gymnáziu ve Znojmě, kde učil matematiku. Z politických důvodů (mj. 

mu syn emigroval do Švédska), musel ze školství odejít; další jeho osud mi není znám. Jeho 

výuka fyziky a chemie byla velmi přitažlivá především tím, že výklad provázel četnými expe-

rimenty. Na žáky byl velmi náročný. Mě učil na základní škole (1950 až 1952) a jeho přitažlivý 

způsob výuky mě motivoval k tomu, abych se po absolvování techniky cele věnoval

 fyzice.

 

Prof. RNDr. Rostislav Košťál

 

(1905 – 1980) byl profesorem fyziky a v letech 1955 – 1960 

vedoucím katedry fyziky na Vysokém učení technickém (VUT) v Brně. Roku 1962 založil a do 

roku 1970 vedl katedru fyziky na Vysoké vojenské škole ve Vyškově. Vědecky se zabýval 

teorií kmitání a akustikou. Je autorem řady vysokoškolských skript 

z fyziky, která byla vydána v několika upravených vydáních. Sys-

tematicky se věnoval péči o talenty na fyziku a je spoluzakladate-

lem  Fyzikální  olympiády  (FO)  v  Československu  v  roce  1959. 

Soutěž celostátně vedl jako předseda ústředního výboru FO v letech 

1966 až 1976. Roku 1966/67 inicioval založení Mezinárodní fyzi-

kální olympiády (IPhO), která zpočátku měla jen evropský dosah, 

avšak dnes jde o prestižní celosvětovou soutěž středoškoláků. Mne 

v letech 1956 až 1958 učil fyziku na VUT a roku 1959 mě přivedl 

k práci v FO a asistenta na katedře fyziky. V letech 1964 – 1968 byl 

mým školitelem ve vědecké aspirantuře ve fyzikálně – matematic-

kých vědách. V letech 1963 – 1970 jsem pod jeho vedením působil na katedře fyziky ve Vyš-

kově; roku 1970 odešel prof. Košťál do důchodu. 

Prof. RNDr. Zdeněk Horák, DrSc.

 

(1898 – 1987) byl profesorem fyziky a v letech 1945 až 

1970 vedoucím katedry fyziky na Českém vysokém učení technickém (ČVUT) v Praze. Této 

škole věnoval učitelskou aktivitu po celý život – od roku 1921 

(s výjimkou nucené přestávky za Protektorátu) do roku 1970. 

Vědecky  byl  aktivní  až  do  konce  svého  88letého  života.  

Zaměření  jeho  vědecké  práce  bylo  pestré.  Zejména  přispěl 

k rozvoji analytické mechaniky (zejména k teorii nepružného 

rázu), k teorii tenzorového počtu v riemannovských prostorech, 

k relativistické elektrodynamice a k relativistické kosmologii. 

Pozornost věnoval i technickým aplikacím. Počet jeho vědec-

kých prací je 141, počet knih z fyziky, v nichž je autorem nebo 

spoluautorem, je 20 (vč. opakovaných přepracovaných vydání). 

Pro mne byl prof. Horák v posledních 21 letech svého života 

(1966  až  1987)  rádcem  ve  vědecké  práci  i  oponentem  mých 

prací o gravitaci v tekutém prostředí a v relativistické elektro-

dynamice. Byl rovněž jedním z oponentů mé kandidátské disertační práce (CSc.) v roce 1968 

a docentské habilitační práce v roce 1974. 


background image

 

Experiment s gravitací – ve stavu beztíže 

Úspěchy v kosmonautice od konce padesátých let vyvolaly velký zájem celé společnosti. Zvý-

šil se zejména zájem o fyziku, včetně její kvalitní a dostatečně časově dotované výuky (např. 

počet výukových hodin fyziky na gymnáziu byl oproti dnešku více než dvojnásobný). S velkým 

zájmem se setkala i Fyzikální olympiáda (FO), organizovaná od roku 1959/60 pro talentované 

středoškoláky. Já byl v té době studentem VUT v Brně a hned od prvního ročníku jsem pracoval 

jako organizátor této soutěže, tehdy jako člen krajského výboru FO Jihomoravského kraje.  
Když 12. dubna 1961 Jurij Gagarin úspěšně oblétl Zemi a jako první člověk po dobu 90 minut 

prožíval stav beztíže, napadlo mě vyzkoušet si stav beztíže v letadle alespoň na několik sekund. 

Prostřednictvím krajského výboru Československého svazu mládeže (ČSM) v Brně jsem pro 9 

nejlepších řešitelů FO v kraji (po třech v kategorii A, B, C) zorganizoval vyhlídkový let nad 

Brnem ve sportovním pětimístném letadle. Přiznám se, že jsem měl postranní úmysl požádat 

pilota o vytvoření stavu beztíže. Měl jsem štěstí, že na svazarmovském letišti v Brně tehdy 

působil zkušený a slavný sportovní letec František Novák, držitel světového rekordu v dálko-

vém přeletu na sportovním letadle

1

S gravitačním experimentem rád souhlasil. 

Princip experimentu je založen na superpozici dvou sil: tíhové a odstředivé. Tu lze vytvořit 

vhodným pohybem letadla, jako neinerciální vztažné soustavy. Je-li pohyb letadla přímočarý, 

rovnoměrný, působí na letadlo jen tíhová síla (rotaci Země a vznikající Coriolisovu sílu mů-

žeme při úvaze krátkodobého působení zanedbat). Nyní nechť se trajektorie změní do tvaru 

vypuklého kruhového oblouku, ležícího ve vertikální rovině. K tíhové síle 𝑚𝑚𝑚𝑚, kde 𝑚𝑚 je hmot-

nost letadla, v neinerciální soustavě letadla přistoupí odstředivá síla 𝑚𝑚𝑣𝑣

2

/𝑟𝑟, kde 𝑣𝑣 je rychlost 

letadla a 𝑟𝑟 poloměr jeho kruhové trajektorie. Ve vrcholu obloukové trajektorie bude mít verti-

kální směr a bude působit proti tíhové síle. Aby nastal stav beztíže, musí platit 

                                               𝑚𝑚𝑚𝑚 −

𝑚𝑚𝑣𝑣

2

𝑟𝑟 = 0,    neboli    

𝑣𝑣

2

𝑟𝑟𝑚𝑚 = 1.                                            (1)

 

Např. pro 𝑣𝑣 = 360 km/h je 𝑟𝑟 = 1,0 km. Stav beztíže v okolí vrcholu lze vytvořit asi na 2 sekundy. 
Vyhlídkový let nad Brnem s vytvořením stavu beztíže se uskutečnil v květnových dnech roku 

1961, 1962 a 1963, vždy pro 9 vítězů  FO v Jihomoravském kraji. Vždy pilotoval  František 

Novák. Byla použita pětimístná (2 + 3) letadla Meta Sokol L-40, Aero 45 a Morava L-200 (viz 

obrázek). Po letu nad Brnem a jeho blízkém okolí se ve výšce asi 1000 m nad hlavním nádražím 

několikrát uskutečnil experiment se stavem beztíže. Pilot z přímého letu přešel do obloukové 

trajektorie. Měl nastavenou maximální rychlost, aby rádius 𝑟𝑟 podle vztahu (1) byl co největší 

a jev beztíže byl pozorován co nejdéle (i když pro zakřivení trajektorie maximálně jen asi na 

dvě sekundy). Potřebný rádius nastavoval výškovkou zkusmo tak, že mi položil na dlaň předmět 

(zapalovač) a jakmile se z dlaně vznesl, nastal stav beztíže. Není to příjemný pocit, protože se 

zvedl i náš žaludek a obsah v něm (jedna dívka se nám poblinkala). Při pohledu z dobře pro-

sklené kabiny jsem měl pocit, jako bychom padali volným pádem na nádraží pod námi. Škoda, 

že lety nemohly pokračovat i v dalších letech (roku 1964 mi na vedení ČSM sdělili, že musí 

šetřit na světový festival demokratické mládeže v Berlíně a poté už se k akci nehlásili).   

                                                             

1

 František Novák (1922–2001) v září 1956 vytvořil světový rekord v přímé linii bez přistání na trati 

o délce 4260,07 km z Brna do kazašské Kulundy. Vzdálenost zdolal za 22 h a 12 min. Letěl na leta-

dle Sokol M1C (šlo o kategorii letadel od 1000 do 1700 kg v suchém stavu, tj. bez benzinu a oleje). 


background image

 

 

 

 

Letadla Meta Sokol L-40, Aero 45, Morava L-200, na nichž byl uskutečněn stav beztíže  

Zdroje: Orlican L-40 Meta-Sokol 'OK-NOR', CC BY-SA 2.0, 

https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=26900181 

 

Autor: Alan Lebeda – 

http://www.airliners.net/photo/Untitled/Let-L-200D-Morava/1543525/L

 

 

http://www.bobroviny.cz/image/014-4656.jpg

 


background image

10 

 

Na MFO v zemi pod Jižním křížem

1

  

 

Pohodlně sedíme v kabině obřího letadla, na ne nějak silný hluk 

motorů si rychle zvykáme, a pokud nám to i vadí, nasadíme si 

sluchátka a volíme si jeden z deseti hudebních programů palubní 

audio-video sítě. Můžeme také sledovat videopořad na některém z celé řady televizních moni-

torů v uličce nad sedadly. Letušky nám servírují vcelku chutná jídla a chlazené i horké nápoje. 

Cesta ve výšce až dvanáct a půl tisíce metrů při rychlosti kolem 1000 km/h a venkovní teplotě 

až −59°C rychle ubíhá. Letadlo Jumbo Jet (Boing 747) Královské holandské letecké společ-

nosti, známé pod zkratkou KLM, nás spolu se 450 cestujícími přesunulo za necelých 21 hodin 

do  Sydney.  Krátké,  asi  hodinové  mezipřistání  bylo  jen  v  Singapuru  –  v  blízkosti  rovníku.  

Jak zdánlivě snadné a především rychlé je v dnešní době přemístit se na opačnou stranu Země 

k  protinožcům.  To  první  průkopnický  přelet  z  Anglie  do  nejsevernějšího  města  Austrálie  

Darwinu v roce 1919 trval 28 dnů a byl provázen řadou dobrodružných mezipřistání. Oč horší 

to měli cestovatelé před leteckou érou – cesta lodí trvala i měsíce. První Evropané přicestovali 

ke břehům Austrálie roku 1606. 

První kontrast Austrálie s Evropou je poznat hned při přistání v Sydney. Odlétali jsme ze slun-

cem rozpálené Evropy začátku července a přilétáme do Sydney uprostřed zimy. Je půl šesté 

večer, je úplná tma a venku je nám v košilích s krátkým rukávem opravdu zima. Jsme přece na 

jižní polokouli. O tom nás přesvědčuje i pohled na noční oblohu. Měsíc je v nezvyklé poloze, 

dorůstá z fáze C. To, že nenalézáme Velký vůz, nás nepřekvapuje. Zato s rozechvěním toužím 

poprvé v životě spatřit Jižní kříž. Po chvilce se to podaří, dobře jej přece znám z australské 

vlajky. I slunce putuje po obloze po nezvyklé dráze. V poledne vrcholí na severu. V Austrálii 

je prostě všechno jinak. Především, když našinci v Evropě jdou spát, my už musíme vstávat! 

Časový rozdíl pro Austrálii je plus devět hodin, ale protože zde není letní čas jako v Evropě 

(zde je přece zima), je časový rozdíl osmihodinový. 
Zima je zde ovšem mnohem mírnější než u nás v Čechách. I na jihu Austrálie se sníh mimo 

hory vyskytuje jen velmi sporadicky. V Canbeře prý jej trochu naposledy napadlo v roce 1988. 

Ráno nás občas překvapil mráz „šedivák“, ale protože jsme měli celkem štěstí na pěkné slunné 

a suché počasí, je přes den docela teplo, někdy až 15 °C. Proto není divu, že i uprostřed zimy 

můžeme vidět některé volně kvetoucí květiny a keře s pro nás neznámými a krásnými velkými 

květy. Přispívá k tomu i velmi mírné zeměpisné pásmo na 35° jižní zeměpisné šířky. 
Austrálie anebo přesněji Australský svaz (Commonwealth of Australia) je dominiem Britského 

společenství národů, i když toto spojení s mateřskou Velkou Británií je stále volnější. Je přiro-

zené, že mnohá nařízení a ustanovení jsou společná. Především se zde jezdí také po levé straně 

vozovky. I pro nás, zde časté chodce, to bylo nepříjemné a nebezpečné, zejména při přecházení 

ulice. Již instinktivně se totiž koukneme nejprve vlevo, pak vpravo a přecházíme. Tady to mu-

síme udělat právě naopak. Vyplatí se proto přecházet jen po vyznačeném přechodu, kde zde má 

chodec absolutní přednost. Řidiče při případných kolizích postihují velkými pokutami, které 

však prostřednictvím policie nebo soudu inkasuje chodec, postižený třeba jen malým šokem. 

I lidé jsou zde jiní a pro nás nezvykle milí. K tomu se však dostanu až za chvíli. Nejprve vám musím 

sdělit, proč jsme do Austrálie vůbec jeli. Byli jsme na Mezinárodní (resp. světové) fyzikální olympiádě, 

která se letos (tj. roku 1995) konala v hlavním městě Austrálie – v Canbeře. Já jsem společně s docentem 

                                                 

1

 Sepsáno v červenci 1995 v letadle při návratu z Mezinárodní fyzikální olympiády (MFO), kterou pořádala  

Austrálie. Původní název článku byl Australské kontrasty. Bylo to před 24 lety, tedy v době, kdy cestování  

do této vzdálené země bylo ještě vzácností. Cesta na tuto olympiádu nám přinesla, kromě úspěchu na soutěži, 

mnoho zážitků, poznatků a emocí. Proto jsem se pustil do psaní hned v letadle. 

 


background image

11 

 

Ivo Volfem dělal vedoucího českého družstva, které sestávalo z pěti nejlepších středoškolských (gym-

naziálních) studentů nadaných na fyziku. Byli to samí chlapci. Dva byli z Prahy (Michal Fabinger a 

Michal Beneš), jeden z Plzně (Jan Benedikt) a dva (Jindřich Koloč a Radek Erban) z Východních Čech 

– z Nové Paky. Je jistě statistickou odchylkou, když z 250 gymnázií v České republice a minimálně pěti 

set maturitních tříd byli dva právě z jediné třídy novopackého gymnázia. Studenti byli vybráni na zá-

kladě náročných výsledků české Fyzikální olympiády a výsledků náročných testů ve dvou soustředěních 

nejlepších českých řešitelů. 

Mezinárodní fyzikální olympiáda je prestižní světová soutěž, která si klade za cíl vy-

hledávání a pěstování talentů ve fyzice. To má značný význam pro budoucí rozvoj svě-

tové vědy a jejich technických aplikací. Vznikla v roce 1967 ve střední Evropě z

 

inici-

ativy  Československa,  Polska  a  Maďarska.  Shodou  okolností  byl  spoluzakladatelem 

této  mezinárodní  soutěže  můj  učitel  fyziky  na  brněnské  technice  profesor  Rostislav 

Košťál. Zajímavé také je, že 3. ročník této soutěže se konal v Brně a 10. v Hradci Krá-

lové. V průběhu několika let překročila Fyzikální olympiáda hranice Evropy a letošního 

(tj. 1995) už 26. ročníku se zúčastnilo již 51 vyspělých států, mezi nimiž jsou pro nás 

exotické  státy  jako  Surinam,  Kolumbie,  Argentina,  Mexiko,  Filipíny,  Nový  Zéland,  

Singapur, Kuvajt, Írán, Izrael anebo Island. Na 40. MFO v roce 2009 se přihlásilo již 

85 států ze všech pěti kontinentů. 

Letošní světová soutěž se konala od 5. do 12. července 1995 v Austrálii na University of Canberra

Studenti řešili ve dvou půldnech tři teoretické problémy a dvě experimentální úlohy. Problémy to byly 

velmi náročné k řešení a převyšovaly průměrnou vysokoškolskou úroveň (pro studenty byl velmi ome-

zující i přesně vymezený čas 5 hodin). Všichni naši 

studenti  byli  úspěšnými  řešiteli.  Nebyli  sice  tak 

úspěšní jako čeští řešitelé před dvěma roky v USA, 

kde získali dvě zlaté a dvě stříbrné medaile a jedno 

čestné  uznání. Byli  však lepší než naši loni  v Číně. 

Letos  tři  čeští  účastníci  získali  bronzové  medaile 

a dva  čestná  uznání.  Nejlepší  řešitelé  byli  tradičně 

z Číny – čtyři nenápadní šikmoocí hoši a jedna útlá 

dívka  získali  zlaté  medaile.  Pozoruhodné  bylo,  že 

zlaté medaile předával australský premiér.  

Nyní  se  mohu  zase  vrátit  ke  svému  vyprávění 

o naší  australské  anabázi.  Protože  jsme  neměli  

letenky  rezervovány  několik  měsíců  dopředu, 

museli jsme cestu na olympiádu nastoupit o dva 

dny dříve. Neměli jsme však na tyto dny zajištěno ubytování, a proto jsme si dovolili požádat 

o pomoc prof. Marvana, původem Východočecha, později Australana a nyní českého velvy-

slance v Řecku.  Ten  nám  vyhověl  a  zprostředkoval  nám  spojení  s  dalším  Východočechem, 

který do roku 1969 žil v Hronově, nyní žije „na konci světa“, jak 

říká  –  v  Sydney.  Tento  vzácný  člověk  se  jmenuje  Jan  Jirásek.  

Zajistil nám na tyto dva dny levné ubytování v koleji univerzity 

v Sydney, pohostil nás a spolu s

 

dalším emigrantem  Ing.  Jiřím  

Vilímovským, původem z Prahy, nám udělal prohlídku Sydney. 

Je to krásné supermoderní město s příjemným klimatem, ležící  

na  břehu  Tichého  oceánu.  Žije  v  něm  čtvrtina  ze  současných  

sedmnácti milionů Australanů, i když Austrálie má rozlohu téměř 

jako Evropa.  
Z každého Jiráskova slova a gesta vyplývá jeho láska ke krajanům 

a k lidem vůbec. Vyzařuje to i z jeho knížečky „Z Čech až na 

konec světa“, kterou mi věnoval. Vyprávěl nám, jak organizoval 

setkání umělců s prezidentem Václavem Havlem při jeho letošní 


background image

12 

 

dubnové návštěvě  Austrálie. Dále, jak australští Čechové s nadšením nacvičovali na loňský 

všesokolský slet. Českému Čechovi se zdá k neuvěření, když slyší, jak se skupina Čechů schá-

zela na cvičení v Canbeře, jak studovali skladby, natáčeli je na video a rozesílali je dalším 

krajanům v Austrálii, aby jim usnadnili nácvik. Jedna rodina dokonce přilétala na tato canber-

rská setkání z daleké farmy svým malým letadlem. 
Tento kontrast v hřejivém jednání lidí oproti mým dosavadním evropským zkušenostem není 

vlastní jen australským Čechům, jak jsem mohl během svého zdejšího dvoutýdenního pobytu 

poznat. Když jsme byli na Univerzitě v Canbeře, potkávali jsme spoustu mladých lidí, místních 

studentů. Co bych si asi u nás mohl myslet, kdyby mě potkala neznámá dívka, usmála se na 

mne a řekla mi „ahoj“? Tam se mi to běžně stávalo a kamarádský pozdrav anglicky zněl „Hi“ 

[

haj]. Stalo se mi to dokonce i při prohlídce supermoderní budovy australského parlamentu.  

Je sice pravda, že bylo na mně poznat, že jsem cizinec, protože jako účastník olympiády jsem 

nosil na krku cedulku se svým jménem a označením olympiády. Tím spíše by asi Čech u nás 

nepozdravil  cizince.  Tam  je  tomu  snad  právě  naopak.  Důvod  vidím  v tom,  že  velká  většina  

současných Australanů má své kořeny v Evropě a v každém příchozím ze 17 tisíc kilometrů 

vzdálené Evropy vidí svého blízkého. Přesvědčila nás o tom i jedna další událost. 
Péči prestižní světové organizace Rotary klub, pobočky „International“ v Canbeře, jsme byli 

spolu s  vedoucími reprezentace Slovenska hosty  v rodině jednoho úspěšného podnikatele – 

výrobce kancelářského nábytku. On původem Holanďan, ona Němka. Nešlo o to, že nás přijali 

v precizně a luxusně vybavené vile a že nás vybraně a exkluzivně pohostili (za tichého zvuku 

krásné Mozartovy hudby), ale že si s námi nečekaně mile popovídali. 
Jak již jsem se zmiňoval, nosili jsme po celou dobu pobytu v Canbeře na krku cedulku s ozna-

čením. Příznačné pro australské zvyklosti bylo, že „BOHUMIL“ bylo napsáno velkým písmem 

a „VYBÍRAL“ písmem malé velikosti. U každého totiž bylo zdůrazňováno jeho křestní jméno 

před příjmením. Australané, podobně jako Angličané, jsou názoru, že v životě člověka je důle-

žitější jeho křestní jméno, které je vlastní jeho osobě, než příjmení. To má podle toho, v jaké 

rodině se narodil (u muže nebo u svobodné dívky) anebo u ženy, za kterého muže se provdala. 

To má něco do sebe. Jak je známo, když tě anglicky mluvící člověk osloví křestním jménem, 

tak ti podle českých zvyklostí tyká, když tě osloví příjmením anebo řekne „Sir“, tak ti vyká. 
Z výše uvedeného nepřímo vyplývá, že vztahy mezi vedoucími všech delegací naší olympiády 

jsou přátelské a milé – bez rozdílu rasy, národnosti, víry a věku. To bylo pro mne hřejivé a ne-

zvyklé například při jednání s Filipínci a Singapurci, s černým Surinamčanem nebo vyznava-

čem islámu z Kuvajtu. Na náboženskou bariéru islámu jsem přece jen narazil před dvěma roky 

v USA, když jsem se chtěl pozdravit s kuvajtskou vedoucí. Tato žena, zahalena do tradiční 

burky, jako by zpočátku zapomněla, co podle islámu smí a co ne, naznačila podání ruky, ale 

pak ji rychle stáhla zpět a omluvila se „sorry“. Také naší krajané v Austrálii hned při seznámení 

vyslovili přání, abychom si tykali a oslovovali se křestním jménem. Tak od počátku formálně 

vyjadřovali přátelství. Jejich vztah k nám byl neformálně hřejivý i bez této formality. Pro mne 

však tykání staršímu člověku, se kterým jsem se právě seznámil, přece jen dělalo určité potíže. 
Zvláštní kapitolou australských kontrastů je příroda, které si současní Australané nesmírně váží. 

Zde lze sice šlapat po trávníku, který i nyní v zimě je měkčí než nejjemnější koberec, avšak 

v lese se může chodit jen po vyznačených chodnících a cestách. Už také proto, že byste mohli 

snadno šlápnout na ocas některému z prudce jedovatých hadů, kterých zde žije na sto druhů. 

Nebezpeční v Austrálii nejsou jen hadi, ale i žraloci, kteří občas ohrožují koupající se na zdej-

ších krásných plážích. Proto jsou pláže chráněny sítěmi a v sezoně hlídány. Oběti útoku žraloka 

se proto nyní někdo stává jen velmi ojediněle. V šedesátých letech žralok dokonce smrtelně 

napadl tehdejšího australského premiéra Holta, jinak dobrého plavce a potápěče. Rád se potápěl 

na širém moři a stalo se mu to osudným. 


background image

13 

 

Já jsem se v Austrálii naštěstí setkal ve volné přírodě jen s mírnými, avšak pro Evropana se 

zcela neobvyklými zvířaty. Co byste tak řekli tomu, kdybyste u nás viděli po keřích a stromech 

poletovat krásně vybarvené papoušky?  Pozoroval jsem zde jejich tři druhy. Jsou velmi plaší 

a zblízka se mi je nepodařilo vyfotografovat. Zvládla to až videokamera s teleobjektivem. Zato 

další fešák – kookaburra (ledňáček obrovský) – mě nechal přiblížit se až na vzdálenost necelého 

metru a pózoval pro objektiv mého fotoaparátu. Je to pták velikosti hrdličky (ovšem s podstatně 

větší hlavou). Je v Austrálii velmi oblíbený. Překvapením pro mne byli i dva pelikáni volně 

plující na jezeře uprostřed Canberry anebo párek pěkně vybar-

vených dropů, kteří pobíhali po břehu jezera. Netrpělivě jsme 

očekávali seznámení s populárními klokany, „medvídky“ koala 

(jsou to také vačnatci) a se pštrosem emu. Nejprve jsme měli 

příležitost poznat je v oboře canberrského zoologického parku. 

Pak nás vyvezli do Australského národního parku Tidbinbilla, 

který  má  rozlohu  5½  tisíce  hektarů.  Žijí  v  něm  téměř  volně 

různé  druhy  klokanů,  emu  i koaly  a  další  typická  australská 

zvířena. Svou lásku ke svým zvířatům vyjádřili Australané také tím, že klokana a emu vložili 

do státního znaku Australského svazu. Za kontrast mezi moderní civilizací a přírodou považuji, 

vidím-li, jak pod obřím radioteleskopem jen tak poskakuje volně žijící klokan. Tento radiote-

leskop  sedmdesátimetrového  průměru  mj.  řídil  americký  kosmický  program  Apollo.  Anebo 

když jedete po dálnici, v okolní přírodě vidíte stádo klokanů a u kraje silnice je pro vás nety-

pická značka „Pozor klokani“. 
To, co jsem dosud popsal o australské zvířeně, může návštěvník tohoto světadílu očekávat. 

Avšak jedna příhoda téměř na závěr našeho pobytu mě téměř šokovala. Byl jsem si vyfotogra-

fovat radioteleskop v blízkosti velkého areálu Canberrské univerzity a vracel jsem se sám zkrat-

kou přes lesík, resp. málo upravený anglický park, k bloku koleje, kde jsme bydleli. Najednou 

se to stalo. Zprvu jsem se divil a říkal si, 

že by si tady zbudovali sousoší tří klo-

kanů? Náhle se to pohnulo! Byli to pa-

náčkující  volně  žijící  klokani  na  okraji 

třistatisícové Canberry, téměř uprostřed 

civilizace.  Šlo  o  dospělé  jedince  toho 

největšího druhu (výšku měli nad 2 m). 

Pomalu jsem se přibližoval a zjistil jsem, 

že  jsem  se  dostal  do  středu  jejich  šest-

náctičlenného stáda. Posadil jsem se do trávy, vytáhl si videokameru a fotografické nádobíčko 

a dělal záběry. Když jsem se už filmování a fotografování nabažil, tak jsem jen tak seděl a 

pozoroval jejich chování. Najednou se otočím a vidím, jak se těsně ke mně bezostyšně přiblížili 

tři  statní  klokani.  Chtěli  se  zřejmě  připojit  ke  svým  druhům  ve  stádu  a  nechtělo se  jim  mě  

obcházet. Po chvíli jsem si dodal odvahy, postavil se, ty tři jsem vyplašil. Pak se stádo spojilo 

a klokani se typicky plavnými mohutnými skoky začali rychle vzdalovat. 
Nakonec ještě o jednom kontrastu v univerzitním životě mezi námi a Austrálií. Zde se univer-

zity vybudovaly (samozřejmě většinou mnohem později než v Evropě) jako komplexní zaří-

zení, tzv. kampusy, a to na okraji měst v dotyku s přírodou. V takovém areálu mají studenti vše, 

co potřebují k pohodlnému nerušenému studiu. Nejen všechny učební bloky, včetně laboratoří 

a knihoven, ale i kolej, menzu, kluby, sportoviště, obchody běžných potřeb, poštu, park pro 

oddych. Nejvíce jsem v Sydney a Canbeře oceňoval, že všechny pokojíky  v koleji jsou jen 

jednolůžkové, i když skromně vybavené. To je ideální pro studium, u něhož se musí myslet. 

O něčem podobném se mně jako studentovi ani nesnilo…   


background image

14 

 

Rodina Bohumila Vybírala

 

Rodiče: Bohumil Vybíral (1908 až 

1987), pekař a obchodník. Marie 

(1912 až 1996), rozená Cidlíková. 

Rodný dům: Únanov č. 29, okr. 

Znojmo (foto z roku 1932).  
Sourozenci: Marie (1938) provd. 

Uličná, učitelka matematiky a 

zeměpisu na ZŠ, 3 děti, 3 

vnoučata; Pavel (1942 až 2014), 

mlynář a profesionální včelař, 

amatérský sportovec (vzpěrač a 

stolní tenista), 3 děti, 10 vnoučat 

 

 

 

 

 

 

 

Svatba: 6. ledna 1962, Břeclav.         

Nevěsta: Dagmar (1940), 

rozená Hrabovská, dětská 

zdravotní sestra 

 

 

Dcera Dagmar (1963), Ing. (v oboru ekonomika vnitřního obchodu), šampionka v běhu do 

vrchu na dlouhých tratích, maratonská běžkyně, má trvalý zájem o divadlo a cizí jazyky.                                    

Vnučka Andrea (1986), Mgr. (učitelství češtiny a společenských věd pro střední školy).                                                              

Pravnuk Karel (2017), možná budoucí montér, technik nebo zpěvák   


background image

15 

 

 

Dcera Silvie (1966), MUDr. (zubní lékařka). Vnoučata: Linda (1988), BcA. (v oboru 

filmová a televizní produkce), souběžně vystudovala Filmovou akademii v Německu 

(Filmakademie Baden-Württemberg in Ludwigsburg), má jazykový talent (mluví německy, 

anglicky, španělsky a francouzsky), hudebně vzdělaná (klavír, kytar), pracuje v Berlíně i jinde 

ve světě, vegetariánka, cestovatelka; Vilém (1995), Bc. (v oboru bezpečnostní management), 

nyní student Policejní akademie ČR, Praha, v magisterském studijním programu, amatérský 

hudebník (kytara, zpěv); Františka (2006), hudebnice (klavír, zpěv), výtvarnice a recitátorka; 

Vincenc (2009), zapálený hokejista – brankář 

 

 

Dcera Renata (1972), zdravotní laborantka (je specializovaná na asistovanou reprodukci). 

Vnoučata: Sofie (1997), malířka, studentka UHK v oboru učitelství češtiny a výtvarné 

výchovy pro SŠ, veganka, ochránkyně zvířat, cestovatelka; Matyáš (1999), student obchodní 

akademie, má výrazný obchodní talent; Vojtěch (2006), dětský filmový herec (epizodní role 

v dánském, německém, americkém a českém filmu), závodní plavec, vodák; Silvie (2011), 

sportovkyně (plavání, lyžování), flétnistka a zpěvačka (členka věhlasného dívčího sboru Jitro)  

 

 
 


background image

16 

 

 
 
 

Rodina Bohumila Vybírala 28. září 2015 

 

 

(1) Bohumil, (2) manželka Dagmar, (3) dcera Dagmar, (4) dcera Silvie,  

(5) dcera Renata, (6) vnučka Andrea, (7) vnučka Linda, (8) vnuk Vilém, (9) vnučka Sofie, 

(10) vnuk Matyáš, (11) vnuk Vojtěch, (12) vnučka Františka,                                               

(13) vnuk Vincenc, (14) vnučka Silvie 

 


background image

17 

 

Bohumil Vybíral – publikační a tvůrčí činnost 

 

V letech 1959 až 2018 publikoval 286 vědeckých a odborných statí a učebních textů. 

V následujících seznamech je uveden výběr některých významnějších titulů. 

Původní práce v recenzovaných časopisech a sbornících 

1. Vybíral, B. Příspěvek k vlastnostem pohybu složeného ze dvou stejnosměrných 

netlumených kmitavých pohybů. In: Sborník Vysokého učení technického v Brně.  

3-4/1959, s. 247-253. Brno: VUT, 1959. 

2. Vybíral, B. Otázka jednoznačnosti rozkladu pohybu složeného ze dvou stejnosměrných 

netlumených kmitavých pohybů, část I. In: Sborník Vysokého učení technického v Brně.  

3-4/1960, s. 247-256. Brno: VUT, 1960. 

3. Vybíral, B. Otázka jednoznačnosti rozkladu pohybu složeného ze dvou stejnosměrných 

netlumených kmitavých pohybů, část II. In: Sborník Vysokého učení technického v Brně. 

1-2/1961, s. 117-127. Brno: VUT, 1961. 

4. Vybíral, B. O amplitudě obecného složeného kmitavého pohybu. In: Sborník Vojenské 

akademie A. Zápotockého, řada B, 3/1967, s. 21-33. Brno: VAAZ, 1967. 

5. Vybíral, B. O fázovém úhlu obecného složeného kmitavého pohybu. In: Sborník Vojenské 

akademie A. Zápotockého, řada B, 2/1968, s. 31-42. Brno: VAAZ, 1968. 

6. Vybíral, B. O kruhové frekvenci obecného složeného kmitavého pohybu. In: Sborník 

Vojenské akademie A. Zápotockého, řada B, 2/1968, s. 43-51. Brno: VAAZ, 1968. 

7. Vybíral, B. Symetrické obalové křivky grafu obecného složeného kmitavého pohybu. In: 

Sborník Vojenské akademie A. Zápotockého, řada B, 1/1969, s. 109-118. Brno: VAAZ, 

1968. 

8. Vybíral, B. Lösung einiger Integrale in der relativistischen Physik. Aplikace matematiky, 

14 (2/1969), s. 115-119. (Tato práce vedla k zařazení B. Vybírala do Světového adresáře 

matematiků (World Directory of Mathematicians, Stockholm: Almqvist, 1970, s. 493, 540). 

9. Vybíral, B. Vyrovnávání napětí v těžních lanech u několikalanových těžních strojů 

metodou příčné postupné vlny. Strojírenství, 19 (1969), s. 222-226. 

10. Vybíral, B. Integrální a asymetrické obalové křivky grafu obecného složeného kmitavého 

pohybu. In: Sborník Vojenské akademie, řada B, 1/1970, s. 101-111. Brno: VAAZ, 1970. 

11. Vybíral, B. Obecná pohybová rovnice pro příčné kmity lana. Strojnický časopis, 21 

(2/1970), s. 211-224. 

12. Vybíral, B. Fortpflanzung transversaler Wellen in zugbelasteten Stäben. Acta Mechanica, 

10 (1970), s. 37-57. 

13. Vybíral, B. Příspěvek k teorii rotujícího elektronu. Elektrotechnický obzor, 60 (5/1971), s. 

233-239. 

14. Vybíral, B. Rozbor vlastní elektromagnetické energie elektronu. Elektrotechnický obzor, 

60 (11/1971), s. 588-589. 

15. Vybíral, B. K teorii šíření příčných vln v laně. Strojnický časopis, 23 (2/1972), s. 71-84. 

16. Vybíral, B. Otázka jednoznačnosti rozkladu obecného složeného kmitavého pohybu. In: 

Sborník Vojenské akademie A. Zápotockého, řada B, 2/1972, s. 13-25. Brno: VAAZ, 1972. 

17. Vybíral, B. K problematice setrvačné a gravitační hmotnosti. Pokroky matematiky, fyziky 

a astronomie, 19 (5/1974), s. 270-280.  

18. Vybíral, B. Elektromagnetické pole kruhového svazku relativistických částic. 

Elektrotechnický obzor, 67 (3/1978), s. 163-169. 

19. Vybíral, B. K souvislosti délkové hustoty indukčnosti a kapacity soustavy dvou 

rovnoběžných vodičů. Elektrotechnický obzor, 67 (3/1978), s. 673-675. 


background image

18 

 

20. Vybíral, B. K problematice elektrického pole elektricky neutrálního kruhového svazku 

relativistických částic. Elektrotechnický obzor, 76 (5-6/1987), s. 331-333. 

21. Vybíral, B. Experimental verification of gravitational interaction of bodies immersed in 

fluids. Astrophysics and Space Science, 138 (1987), s. 87-98. 

22. Vybíral, B. Elektromagnetické pole druhého řádu přímých zdrojů. Elektrotechnický 

časopis, 39 (2/1988), s. 97-115. 

23. Vybíral, B. Měření magnetického pole druhého řádu rychlých elektronů. Elektrotechnický 

časopis, 39 (4/1988), s. 266-280. 

24. Vybíral, B. Nelineární kmity vahadla v gravitačním poli. In: Sborník Pedagogické fakulty 

v Hradci Králové, č. 50, Fyzika, s. 7-29. Praha: SPN, 1988. 

25. Vybíral, B. Experimentální důkaz platnosti Horákova gravitačního zákona. In: Sborník 

Pedagogické fakulty v Hradci Králové, č. 50, Fyzika, s. 31-54. Praha: SPN, 1988. 

26. Vybíral, B. Analýza metody balistického a torzního kyvadla pro měření 

elektromagnetického pole druhého řádu. In: Sborník Pedagogické fakulty v Hradci 

Králové, č. 50, Fyzika, s. 55-86. Praha: SPN, 1988. 

27. Vybíral, B. Střídavé magnetické pole druhého řádu v okolí přímé nehomogenní proudové 

soustavy. Elektrotechnický časopis, 39 (11/1988), s. 842-848. 

28. Vybíral, B. K teorii torzních balistických měřicích přístrojů. Jemná mechanika a optika, 33 

(8/1988), s. 237-239. 

29. Vybíral, B. K řešení jedné nelineární diferenciální rovnice v teorii kmitů. In: Sborník 

Pedagogické fakulty v Hradci Králové, č. 54, Fyzika, s. 205-218. Praha: SPN, 1989. 

30. Vybíral, B. Příspěvek k teorii torzních balistických měřicích přístrojů. In: Sborník 

Pedagogické fakulty v Hradci Králové, č. 54, Fyzika, s. 219-229. Praha: SPN, 1989. 

31. Vybíral, B. Teorie metod měření stacionárního přechodového magnetického pole druhého 

řádu. In: Sborník Pedagogické fakulty v Hradci Králové, č. 54, Fyzika, s. 263-293. Praha: 

SPN, 1989. 

32. Vybíral, B. Nehomogenní proudová soustava s magnetickým stíněním jako zdroj 

magnetického pole druhého řádu. In: Sborník Pedagogické fakulty v Hradci Králové, č. 

54, Fyzika, s. 295-306. Praha: SPN, 1989. 

33. Vybíral, B. K experimentálnímu ověření gravitační interakce těles ponořených do tekutin. 

In: Sborník Pedagogické fakulty v HK, č. 54, Fyzika, s. 307-318. Praha: SPN, 1989. 

34. Vybíral, B. Theoretical and experimental research on the second-order magnetic field. 

Journal of Physics D, Applied Physics, 22 (2/1989), s. 1-10. 

35. Vybíral, B. Analýza elektromagnetických indukčních jevů v toroidní sondě. In: Sborník 

Pedagogické fakulty v Hradci Králové, č. 60, Fyzika a základy techniky, s. 133-143. 

Praha: SPN, 1990. 

36. Vybíral, B., Voráček, P. "Autothixotropy" of Water – an Unknown Physical Phenomenon. 

Internetový zdroj: arXiv:physics/0307046 v1 Cornell University. 2003, (9 Jul): 1-4. 

37. Vybíral, B. Fyzikální poznávání světa a vzdělávání ve fyzice. Obzory matematiky, fyziky a 

informatiky. 35 (1/2006), s. 37-50. 

38. Vybíral, B., Volf, I. Současná fyzikální věda v úlohách Fyzikální olympiády. Obzory 

matematiky, fyziky a informatiky. 35 (2/2006), s. 36-56. 

39. Vybíral, B. The Comprehesiv Eperimental Research of the Autotixotropy of Water – 

kapitola No 15 v monografii Water in Cell Biology, s. 299-314. Volume editor: G. H. 

Pollack et al. Dordrecht: Springer, 2006

.

 

40. Vybíral, B., Voráček P. Long term structural effects in water: autothixotropy of water and 

its hysteresis. Homeopathy 96 (2007), s. 183-188, imprint: ELSEVIER. 

41. Vybíral, B. Obecné principy fyziky. Obzory matematiky, fyziky, inf. 37 (1/2008), s. 48-66. 

42. Vybíral, B., Voráček, P. "Autothixotropy" of Water - an Unknown Physical Phenomenon, 

and its Posible Importance for the Cytoskeleton. In: G. H. Pollack, W.-C. Chin (editors.) 

Phase Transitions in Cell Biology, s. 153-157. Springer Science + Bussines Media 


background image

19 

 

43. Vybíral, B. K historii cesty od elektrodynamiky ke speciální teorii relativity. Obzory 

matematiky, fyziky a informatiky 2-2010 (39), s. 51-67. 

44. Vybíral, B. Autothixotropy of Water and its Possible Importance for the Cytoskeletal 

Structures. 9th International Fröhlich’s Symposium IOP Publishing. Journal of Physics: 

Conference Series 329 (2011) 01/2004. s. 1-10. 

45. Vybíral, B. Od elektromagnetismu ke speciální teorii relativity – poznámky k historii. In: 

7. konference o matematice a fyzice na vysokých školách technických, Brno 22. září 2011, 

s. 11-32. Brno: Univerzita obrany, 2011.  

46. Vybíral, B. O užívání pojmu energie ve fyzice i mimo ni. Obzory matematiky, fyziky a 

informatiky, roč. 44, č. 3/2015, s. 39-44 a č. 4/2015, s. 29-38 (26 stran). 

47. Vybíral, B. Experimenty ve školské fyzice dříve a nyní. Matematika – fyzika – informatika. 

Ročník 24, č. 4/2015, s. 274-292 (19 stran). 

48. Vybíral: Energy versus energity. Energie versus energita. In: Sborník XXXIV 

International Colloquium on the Management of Educational Process. Brno, May 26

th

 

2016. Na nosiči CD. 

49. Vybíral, B. Zamyšlení nad pojmem energie. Matematika – fyzika – informatika. Ročník 

25, 2016, s. 189-202. 

Patenty a autorská osvědčení vynálezů

 

1. Vybíral, B. Poloautomat na broušení obecných tvarů, zvláště lopatek tepelných 

proudových strojů. Patentová listina č. 114323 z 15. 4. 1965 (přihlášeno 22. 5. 1963). 

Praha: Úřad pro vynálezy a objevy, 1965. 

2. Vybíral, B. Valivý kontakt. Patentová listina č. 114365 z 15. 4. 1965 (přihlášeno 30. 7. 

1963). Praha: Úřad pro vynálezy a objevy, 1965. 

3. Vybíral, B., Kořenář, S. Tyristorové zabezpečovací zařízení, zvláště pro automobily. 

Vynález. Autorské osvědčení č. 164336 z 15. 8. 1976 (přihlášeno 30. 8. 1972). Praha: 

Úřad pro vynálezy a objevy, 1976. 

4. Vybíral, B., Kořenář, S. Tyristorový zabezpečovací obvod. Vynález. Autorské osvědčení č. 

164337 z 15. 8. 1976 (přihlášeno 30. 8. 1972). Praha: Úřad pro vynálezy a objevy, 1976. 

5. Vybíral, B., Kořenář, S. Tyristorové poplašné zařízení ve spojení s tyristorovými 

zabezpečovacími obvody. Vynález. Autorské osvědčení č. 164338 z 15. 8. 1976 

(přihlášeno 30. 8. 1972). Praha: Úřad pro vynálezy a objevy, 1976. 

6. Vybíral, B. Zapínací obvod tyristoru kondenzátorového zapalování. Vynález. Autorské 

osvědčení č. 169940 z 15. 6. 1977 (přihlášeno 28. 8. 1972). Praha: Úřad pro vynálezy a 

objevy, 1977. 

Knižní publikace 

1. Vybíral, B. Fyzikální pole z hlediska teorie relativity. 363 s. Praha: SPN, 1976. 

2. Vybíral, B. Fyzikálne pole z hľadiska teórie relativity. 445 sBratislava: SPN, 1980. 

3. Vybíral, B. Teorie relativity a gravitace. 194 s. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008.  

4. Vybíral, B. Fyzikální pohled na prostor, s. 88 – 191. Kapitola v monografii: Zelenka et al. 

Kognice prostoru. Hradec Králové: Gaudeamus, 2014. 

5. Vybíral, B. Kmitání a vlnění. 246 s. + DVD. Hradec Králové: Gaudeamus, 2014 

6. Vybíral, B. Kapitoly z experimentální fyziky. 238 s. + DVD. Hradec Králové: Gaudeamus, 

2014. Upravené a aktualizované vydání na DVD, 2019. 

7. Vybíral, B. Technické aplikace fyziky. 520 s. Elektronická kniha na DVD. Hradec Králové: 

Gaudeamus, 2019. 

 

 


background image

20 

 

Příručky (studijní texty, příklady, úlohy) z Knihovničky fyzikální olympiády (KFO).  

Vyšly v nakl. MAFY tiskem a jsou dostupné z 

http://fyzikalniolympiada.cz/studijni-texty

 

8.  Vybíral, B. Statika tuhého tělesa. KFO č. 26, 46 s. Hradec Králové: MAFY, 1996. 

9.  Vybíral, B. Kinematika a dynamika tuhého tělesa. KFO č. 31, 66 s. Hradec Králové: 

MAFY, 1997. 

10.  Vybíral, B. Setrvačníky a jejich aplikace. KFO č. 34, 38 s. Hradec Králové: MAFY, 1998. 

11.  Vybíral, B. Elektrostatika. KFO  č. 39, 63 s. Hradec Králové: MAFY, 1999. 

12.  Vybíral, B. Magnetické pole ve vakuu (Elektrodynamika 1). KFO č. 42, 76 s. Hradec 

Králové: MAFY, 2000. 

13.  Vybíral, B., Zdeborová L. Odporové síly. KFO č. 48, 76 s. Hradec Králové: MAFY, 2001. 

14.  Vybíral, B. Magnetické pole ve v látce (Elektrodynamika 2). KFO č. 49, 36 s. Hradec 

Králové: MAFY, 2001. 

15.  Vybíral, B. Zpracování dat fyzikálních měření. KFO č. 52, 72 s. Hradec Králové: MAFY, 

2002. 

16.  Vybíral, B., Zdeborová, L. Pohyb těles s vlivem odporových sil. KFO č. 55, 40 s. Hradec 

Králové: MAFY, 2002. 

17.  Vybíral, B. Elektromagnetická indukce (Elektrodynamika 3). KFO č. 58, 76 s. Hradec 

Králové: MAFY, 2003. 

18.  Vybíral, B. Mechanika ideálních kapalin. KFO č. 62, 80 s. Hradec Králové: MAFY, 2003. 

19.  Vybíral, B. Mechanika ideálních plynů. KFO č. 67, 59 s. Hradec Králové: MAFY, 2004. 

20.  Vybíral, B. Aplikovaná mechanika tekutin (turbíny, rakety, letadla). KFO č. 69, 40 s. 

Hradec Králové: MAFY, 2005. 

21.  Jarešová, M., Vybíral, B. Diferenciální rovnice. KFO č. 73, 60 s. Hradec Králové: MAFY, 

2006. 

22.  Vybíral, B. Mechanika pružného tělesa. KFO č. 78, 64 s. Hradec Králové: MAFY, 2007. 

23.  Vybíral, B., Šedivý, P. Mechanika rovinného pohybu tuhého tělesa. KFO č. 65, 64 s. 

Hradec Králové: MAFY, 2008. 

Vysokoškolská skripta 

1.  Košťál, R., Vybíral, B. Základy meteorologie. Učební text VVU-OJ62 s(rotaprint). 

Vyškov: Vyšší vojenské učiliště OJ, 1966. 

2.  Vybíral, B. Pružnost a pevnost I. Učební text Vysoké vojenské školy pozemního vojska 

(VVŠ-PV), 232 s. Vyškov: VVŠ-PV, 1974. 2. vydání – Košice: Vysoká vojenská letecká 

škola, 1977. 3. vydání – Martin: Vysoká vojenská velitelsko-technická škola, 1978. 

3.  Vybíral, B. Pružnost a pevnost II. Učební text Vysoké vojenské školy pozemního vojska 

(VVŠ-PV), 244 s. Vyškov: VVŠ-PV, 1975. 2. vydání – Košice: Vysoká vojenská letecká 

škola, 1977. 3. vydání – Martin: Vysoká vojenská velitelsko-technická škola, 1978. 

4.  Vybíral, B. Teorie relativity. Učební texty vysokých škol, 93 s. Hradec Králové: 

Pedagogická fakulta, 1982. 

5.  Vybíral, B. Teorie elektromagnetického pole. Učební texty vysokých škol, 273 s. Hradec 

Králové: Pedagogická fakulta, 1984. 

6.  Vybíral, B. Základy teoretické mechaniky, 1. díl. Učební texty vysokých škol, 182 s. 

Hradec Králové: Gaudeamus při Pedagogické fakultě, 1992. 

7.  Vybíral, B. Základy teoretické mechaniky 2. díl. Učební texty vysokých škol, 240 s. 

Hradec Králové: Gaudeamus při Pedagogické fakultě, 1992. 

8.  Vybíral, B. Základy teorie relativity. Učební text Vysoké školy pedagogické v Hradci 

Králové (VŠP), 182 s. Hradec Králové: Gaudeamus při VŠP, 1995. 

9.  Vybíral, B. Mechanika tekutin (Základy teoretické mechaniky, 3. díl). Učební text Vysoké 

školy pedagogické v Hradci Králové, 94 s. Hradec Králové: Gaudeamus při VŠP, 1999.