Ferraty

ferrata1

Via ferrata je zajištěná cesta, pro zvýšení schůdnosti jinak nepřístuného terénu lidem, kteří nemají zkušenosti s horolezectvím. Obvykle jde o horský terém opatřeným jistícími ocelovými lany, železnými stupy, žebříky, skoby, lávky nebo čepy. Zajištěné cesty se dělí podle obtížnosti do několika kategorií označených písmeny abecedy.

Přičemž nejhlehčí je typ A,turistické cesty a velmi lehké zajištěné cesty – ferraty. Místy vedeny strmým skalním terénem, a to po přirozených skalních pásech nebo po umělých pomůckách (umělé stupy, lávky). Nejtěžší je typ F, doporučený jen fyzicky zdatným jedincům,kteří mají zkušenosti s horolezectvím a mají jištění.

ferrata2

V některých zemí se můžete setkat s odlišným značením obtížnosti např. v Itálii:

Pořádáme jednodenní feratové kurzy pro začátečníky i pokročilé viz. Ceník

Historie

Historie ferrat má více než 150letou tradici. Mnoho cest využívaných dnes jako Via ferrata jsou dávné zajištěné vojenské cesty, které umožňovaly a usnadňovaly někdejším vojákům, bojujícím často i na vrcholech hor, výstupy k jejich stanovištím. Vytvoření první opravdové ferraty je datováno na rok 1843 na normálce na vrchol Hoher Dachstein v Rakousku. Za stejným účelem a ve stejném duchu byla v roce 1869 zajištěna klasická cesta na Grossglockner a od roku 1880 se začínaly objevovat krátké zajištěné úseky ve východních stěnách Brenty. Všechny tyto cesty byly dílem DÖAV (Deutscher und Österreichscher Alpenverein; česky Rakousko-německý alpinistický spolek), protože do roku 1918 byla celá tato oblast součástí Rakouska-Uherska.

První světová válka v letech 1915–1918 způsobila dočasný pád turismu, ale rakouští i italští vojáci budovali při střežení hranic ve stěnách dolomitských vrcholů žebříky, dolovali galerie a tunely a exponovaná místa opatřovali lany. Mnoho cest potom navázalo na vojenské buď jen zčásti, nebo zcela. V současnosti jsou budovány ferraty nové generace, které nemají návštěvníkovi průstup usnadnit, ale naopak obtíže spíše vyhledávají.(převzato z wikipedie).