Progresivní retinální atrofie (PRA – progressive retinal atrophy) je jedno z nejčastějších onemocnění sítnice oka vyskytující se u pudlů projevující se degenerací oční sítnice (Svoboda 2000; Genomia 2021). Existují dva typy onemocnění: dysplazie tyčinek a čípků a degenerace tyčinek a čípků jejichž oftalmoskopické příznaky jsou lehce zaměnitelné. Rozeznáváme několik typů dysplazie fotoreceptorů. U pudlů je popsána progresivní degenerace tyčinek a čípků (prcd) (Svoboda 2000). Toto genetické onemocnění způsobuje, že světločivné buňky sítnice (tyčinky a čípky) postupně odumírají (Genomia 2021).
Jedná se o jeden z několika typů progresivní retinální atrofie. Patří sem ještě například rod-cone dysplasia 1, 2, 3 (rcd1, rcd2, rcd3) neboli dysplazie tyčinek a čípků postihující plemena jako je irský setr, kolie či welsh corgi. Prcd-PRA vzniká mutací c.5G>A PRCD genu. Tato geneticky podmíněná porucha způsobuje postupnou degeneraci a odumírání světločivných buněk sítnice (čípků a tyčinek). Obvykle se začíná projevovat už v raném věku jedince a ve většině případů končí oslepnutím (Genomia 2021).
Katarakta neboli šedý zákal je jakákoli neprůhlednost čočky způsobující ztrátu zraku u psů. Tvorba katarakty úzce souvisí s onemocněním diabetes mellitus a ve většině případů se jedná o léčitelné onemocnění (Guerra et al 2018). Dle Svobody (2000) existuje mnoho rozdělení katarakty, například dle lokalizace, stupně (zralosti), stáří pacienta či etiologie. Lokalizaci zle dělit na subkapsulární, kortikální, nukleární, polární a ekvatoriální. Stupeň (zralost) na zralou, nezralou a přezrálou. Stáří pacienta při diagnóze na kongenitální, vývojovou a senilní. A nakonec etiologii vzniku na primární a sekundární kataraktu. Mezi plemena, která jsou náchylná k tomuto onemocnění patří například anglický kokršpaněl a pudl (Barros et al. 2004). Při diagnostice šedého zákalu by mělo být každé oko vyšetřeno pomocí ERG (elektroretinografie). Nejúčinnější léčba je chirurgického charakteru (Svoboda 2000).
