Začal jsem se zabývat opravou hudebních nástrojů, zejména heligonkami, poté, co můj děda, který hrával na heligonku, zemřel. Jeho vášeň pro tento nástroj mě inspirovala k tomu, abych se začal učit a zdokonalovat své dovednosti v opravě a údržbě tohoto dnes již poměrně raritního hudebního nástroje. Každý úspěšný projekt mi připomíná dědu a jeho lásku k hudbě, kterou sdílel s celou rodinou. Opravování heligonky se pro mě stalo nejen způsobem, jak si udržet spojení s dědou, ale také vášní, která mi dává smysl a radost.