Podrobnosti

Diskografie

Diskografie Nightwish uvádí seznam doposud vydaných alb finské heavymetalové hudební skupiny Nightwish založené v roce 1996 klávesistou Tuomasem Holopainenem. Ta zatím vydala osm studiových, pět koncertních a sedm kompilačních a šest video alb. Zároveň má na kontě také jeden extended play.

Do studiových patří: Angels Fall First, Oceanborn, Wishmaster, Century Child, Once, Dark Passion Play, Imaginaerum a Endless Froms Most Beautiful.

Do kopilačních patří: Wishmastour 2000, Tales from the Elvenpath, Bestwishes, Highest Hopes: The Best of Nightwish, The Sound of Nightwish Reborn, Walking in the Air: The Greatest Ballads a Decades.

Vliv na metalovou scénu

Skupina Nightwish je považována za jednoho ze zakladatelů a popularizátorů žánru symfonického metalu. V době jejich vzniku totiž nebylo zařazení kláves a orchestrací jako dominantních nástrojů příliš populární. Skupina se během let dostala na špičku evropské metalové scény, přičemž se její tvorbou začala inspirovat různá další uskupení, mimo jiné After Forever, Theocracy, Elvellon či Wishmasters. Christofer Johnsson, skladatel kapely Therion, v jednom rozhovoru prohlásil, že díky Nightwish se k jeho kapele dostaly spousty mladých lidí, které by jinak o Therion vůbec nevěděly.

Hudební styl

Hudební styl Nightwish je obvykle zjednodušeně označován jako symfonický metal s ženským vokálem. Toho se skupina drží po celou dobu své kariéry, přibližně od alba Dark Passion Play (2007) do toho navíc přibyly prvky folkové hudby. Vymyká se hlavně debutové album Angels Fall First (1997), kde se uplatnily jednak akustické a jednak gotické prvky. Svůj styl skupina našla na druhé studiové nahrávce Oceanborn (1998), kde skladby dostaly „bombastické, masivní a symfonické prvky.“ Na tomto albu a na další desce Wishmaster (2000), též skladatel Tuomas Holopainen do hudby Nightwish míchal prvky power metalu; tehdy byl inspirován převážně kapelou Stratovarius. S deskou Once (2004) poté dostaly velký prostor orchestrální elementy, jež byly na další desce doplněny již zmíněnými folkovými prvky. Ty má ve skupině na svědomí britský instrumentalista Troy Donockley, který s ní začal spolupracovat před albem Dark Passion Play. Na dalších albech se orchestrální prvky dostávaly více a více do pozadí a na jejich místo nastoupily právě folkové motivy. Během nahrávání alb Century Child (2002) a Once (2004) skupina hojně spolupracovala se symfonickým orchestrem, který nahradil syntezátory z Holopainenových kláves. Zatímco na Century Child nebylo využití orchestru tolik znát, skladby na Once byly psány přímo tak, aby v nich orchestr měl možnost vyniknout. Na nahrávání alba Endless Forms Most Beautiful (2015) si skupina pozvala londýnský sbor Metro Voices, který se angažuje hlavně v nahrávání chorálů k filmové hudbě. Tarja Turunen, první zpěvačka v historii kapely, byla operní vokalistka vyučená na klasické hudbě, což spolu s orchestrálními prvky smíchanými s metalovou hudbou přispělo k ustálení pojmu symfonický metal. Částečná změna stylu Dark Passion Play seděla další zpěvačce Anette Olzon, ta totiž nedisponovala tak silným operním hlasem jako Turunen, nýbrž zpívala spíše jemněji a rockověji. Třetí a prozatím poslední vokalistka Floor Jansen, která se ke skupině připojila v roce 2012, sice zvládá široký okruh pěveckých stylů včetně operního, na albu Endless Forms Most Beautiful jej ovšem moc nevyužila a zpívala spíše jemněji. Dle Holopainena totiž kapela více operního zpěvu již nepotřebuje. Mužský zpěv od roku 2001 pak ve skupině zastává Marco Hietala. Ten většinou zpívá v duetu se zpěvačku, výjimkou je píseň „While Your Lips Are Still Red“, kde působí jako jediný vokalista. Na Endless Forms Most Beautiful se pěvecky představil také Donockley.